SLP 07 (2014)

pouštějící možnost derogace. 36 Zásada legality působí jako faktor omezující použití čl. 21 odst. 3 před MTS. Podpůrně lze uvést argument odkazující na travaux prepara- toires k čl. 21 odst. 3, ze kterých plyne požadavek, aby byl výklad podávaný Soudem v souladu s pravidlem nullum crimen sine lege . 37 Normotvorná funkce čl. 21 odst. 3 Statutu MTS je omezena pouze na procesní aspekty činnosti MTS a nelze ji rozšiřovat do oblasti hmotného mezinárodního práva trestního. 38 Řečeno jinak, lidská práva nemohou být použita jako jediný důvod pro rozšíření pravomoci MTS či hranic individuální trestní odpovědnosti. 39 MTS se dopo- sud k vzájemnému vztahu zásady legality a mezinárodního práva lidských práv expli- citně nevyjádřil, nicméně výsledná podoba vztahu může být prakticky vyřešena pouze způsobem, který byl naznačen výše. V procesních otázkách však bylo normotvorné působení mezinárodně uznávaných lidských práv před MTS opakovaně potvrzeno. ͷ.͸ Lidská práva před MTS – výzvy Předchozí část popsala aspekty čl. 21 odst. 3 Římského statutu, které již byly roz- hodovací praxí Soudu objasněny. Rovněž bylo poukázáno na některé otázky, o nichž sice doposud nebylo explicitně rozhodováno (odlišnost lidskoprávních katalogů, vztah k principu legality), nicméně v jejich případě lze očekávat poměrně snadné řešení, jež bylo výše naznačeno. Ve vztahu k aplikaci a interpretaci lidských práv před MTS však lze vysledovat i aspekty, které jsou stále diskutabilní a vyvolávají značné kontroverze. Jak již bylo uvedeno výše, MTS jako mezinárodní organizace není vzhledem ke své povaze schopen zajistit lidskoprávní ochranu ve všech oblastech, respektive ve vztahu ke všem lidským právům. Rozsah aplikace lidských práv před MTS se nutně odlišuje od rozsahu, který mají povinnost garantovat státy. Jako ilustrativní příklad může po- sloužit princip non-refoulement , diskutovaný před MTS v souvislosti s výše popsaným případem svědků z DRK. Již nyní může být uvedeno, že specifická povaha tohoto lidskoprávního závazku způsobila Soudu nemalé těžkosti. Projednací senát II naznačené problémy potvrdil, když v roce 2011 v souvislosti s čl. 68 Statutu MTS (ochrana obětí a svědků) aplikaci principu non-refoulement 36 Srovnej čl. 11 odst. 2 Všeobecné deklarace lidských práv, čl. 15 MPOPP, čl. 7 EÚLP, čl. 9 Americké úmluvy o lidských právech, čl. 7 odst. 2 Africké charty lidských práv a práv národů, čl. 49 Listiny základ- ních práv EU. 37 SCHABAS, W., op. cit ., s. 398. 38 Další případ normotvorné funkce souvisí s Pravidlem 81 odst. 4 Jednacího a důkazního řádu. Srovnej SLUITER, G., op. cit. , s. 93. Jednací a důkazní řád stanoví pravidla pro omezení identity obětí, svěd- ků a členů jejich rodin. Odvolací senát MTS nicméně ustanovení rozšířil i na „nevinné třetí strany“. Senát zdůraznil, že čl. 81 odst. 4 by měl být vykládán extenzivně, tj. ve smyslu zahrnutí osob, které jsou v nebezpečí v důsledku činnosti MTS, čímž dojde k naplnění požadavku obsaženého v čl. 21 odst. 3 Statutu MTS. Srovnej The Prosecutor v. Katanga . ICC-01/04-01/07-475. Judgment on the appeal of the Prosecutor against the decision of Pre-Trial Chamber I entitled „First Decision on the Prosecution Request for Authorisation to Redact Witness Statements“. ACH, 13 May 2008, para. 57. 39 GROVER, L., op. cit. , s. 562. Groverová uvádí, že čl. 22 působí ve vztahu k čl. 21 odst. 3 Statutu jako lex specialis .

232