SLP 04 (2013)

poměrně vzdálené od konzervativnějšího venkovského obyvatelstva (přitom rolníci tvořili 85% francouzského obyvatelstva, které mělo v roce 1789 přibližně 25 miliónů obyvatel). 384 Na rozdíl od poměrně kompaktní společnosti osadníků amerických kolonií fran- couzský „třetí stav“ neměl pro budoucnost jednotnější a trvalejší politickou ideu , kte- rou by, třebas jen v hrubých rysech, zastávala většina „třetího stavu“, a která by také tuto většinu během revoluce dokázala vést přibližně jedním směrem k určitému cíli. 385 Mezi buržoazií i liberální částí šlechty byly široce rozšířené a sdílené ideje osvícenské filozofie, včetně teorie přirozeného práva. 386 Jak ale bylo vysvětleno výše v kapitole 3, teorie přirozeného práva v pojetí jednotlivých osvícenských filozofů se značně odlišo- valy v názorech na původ, obsah i význam individuálních přirozených práv člověka. 387 Tyto odlišnosti přitom nebyly jen teoretické, ale měly hluboké praktické důsledky. Především individualistické pojetí J. Locka se diametrálně odlišovalo od kolektivis- tického pojetí J. J. Rousseaua. Klíčový byl v tomto směru vztah, přesněji řečeno ko- lize mezi individuálními přirozenými právy každého člověka (Locke) na straně jedné a obecnou vůlí, vyjádřenou v pozitivním zákoně a prosazující obecné blaho (Rousseau) na straně druhé. 388 Ve Spojených státech jednoznačně převládlo individualistické pojetí J. Locka. Ve Francii bylo Lockovo pojetí jen jedním v řadě. Před revolucí a v její první fázi mělo toto pojetí převahu mimo jiné díky příkladu americké revoluce, během které Francie aktivně politicky, finančně i vojensky podporovala americké kolonie ve válce proti Velké Británii (vojenské jednotky markýze de La Fayetta). 389 Lockovy přiroze- 384 DUBY, G. a kol.: op. cit., s. 375, 402. 385 „Jak říkal guvernér Morris, vyslanec Spojených států, (francouzské revoluční Ústavodárné shromáždění) … neuvážilo, ,že Francie nemá americké občany, kteří by … ústavu podpořili‘ …“ (MAUROIS, A.: Dějiny Francie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1994, s. 244-245, bez odkazu na konkrétní zdroj citace). „Mysl všech lidí (v roce 1789 při přípravě Deklarace práv člověka a občana) zaměstnávala jak americká Deklarace z roku 1776, tak propastný rozdíl mezi starým královstvím a bývalými americkými koloniemi, v nichž žili drobní, demokraticky smýšlející vlastníci, kteří od samého začátku, bez vnějších nepřátel, nezatíženi aristokratickou nebo feudální minulostí pěstovali ducha rovnosti.“ (FURET, F.: Francouzská revoluce. Díl 1. , op. cit., s. 109). 386 DUBY, G. a kol.: op. cit., s. 391-392. 387 „Všechny tyto (osvícenské) kritiky … však nevytvářely „program“ ve smyslu jednotného systému základ- ních reforem. Stejně rozmanité byly i odpovědi filozofů ohledně reforem ústavních.“ (DUBY, G. a kol.: op. cit., s. 390). 388 „Při hledání formy, jež by dokázala smířit svobodu individua s imperativy společenské organizace, vy- pracoval Rousseau učení o suverenitě lidu a politické demokracii, v jejímž důsledku by se vláda sta- la pouhým administrativním orgánem všeobecné lidové vůle a byla by zcela podrobena její kontrole. Podstatné zde bylo, jak vycítili revolucionáři, že jediným legitimním suverénem je lid, že práva státu představujícího suverenitu stojí nad právy individuálními …“ (DUBY, G. a kol.: op. cit., s. 390-391). 389 TINDALL, G. B. – SHI, D. E.: op. cit., s. 101, 106-107. KINDER, H. – HILGERMANN, W.: op. cit., s. 291. „6. února 1778 Francie a Spojené státy americké podepsaly spojeneckou smlouvu, která změni- la celý průběh války (za nezávislost). Statečný Lafayette v té době (1778) už byl kongresem povýšen

71