SVĚTOVÝ, EVROPSKÝ A ČESKÝ AUTOMOBILOVÝ PRŮMYSL A TRH S AUTOMOBILY :: Šaroch a kol.

6.2 Řešení prostřednictvím čl. 102 Smlouvy o fungování EU Unijní právo ochrany hospodářské soutěže nahlíží sdílení, resp. nesdílení citlivých dat mezi podniky ze dvou úhlů. Tam, kde by sdílení dat mohlo snižovat přirozenou konkurenční nejistotu mezi soupeřícími podniky, by takovou výměnu klasifikovalo jako zakázanou dohodu ve formě jednání ve shodě, na níž dopadá zákaz čl. 101 odst. 1 SFEU. Větší problém zpravidla působí výměna obchodních než čistě technických infor mací, i když např. sdílení dat o tempu zavádění inovací může mít technickou povahu, ale svými dopady povede ke sladění postupu podniků namísto jejich konkurence. To byl případ kartelu automobilek Daimler, VW a BMW sankcionovaný Komisí v roce 2021 a týkající se velikosti nádrží na AdBlue a uvádění na trh vozidel, jejichž charakteristiky splňovaly požadavky předpisů dříve, než bylo třeba (Evropská komise, 2021). Do stejné kategorie zákazů patří unijní úprava tzv. duální distribuce, k níž dochá zí, když mezi automobilkou a jejími nezávislými prodejci aut proudí informace v situa ci, kdy automobilka současně prodává vozy napřímo a je tak se svými distributory nejen ve vertikálním, ale i v horizontálně-konkurenčním vztahu. Nařízení Komise 2022/720, tzv. vertikální bloková výjimka, umožňuje sdílet technické informace (parametry vozu, užití, údržby, recyklace) a informace vyžadované zákonem (o nichž bude pojednáno v části II. textu) bez omezení, a naopak zakazuje výměnu informací o prodejních cenách a jednotlivých zákaznících, neboť tyto by mohly vést ke koluzivnímu jednání mezi auto mobilkou a distributorem. Jde tedy o případy, kdy soutěžní právo brání sdílení určitých informací mezi podniky, zatímco pro tuto analýzu je podstatný opačný případ, kdy soutěžní právo vynucuje, aby určité informace byly mezi podniky sdíleny. Nedovolené omezení sdílení informací v případech, kdy je to pro zachování sou těže žádoucí, může mít prizmatem soutěžního práva dvojí příčinu. Buď je projevem zakázané dohody, nebo zneužití dominantního postavení. V případě dohody by muselo jít o druh diskriminačně-bojkotového kartelu zakázaného čl. 101 odst. 1 SFEU, který by spočíval v dohodě mezi automobilkami (dohoda horizontální), anebo mezi automo bilkou a jejími vybranými – značkovými servisy a dodavateli dílů (dohoda vertikální), že zadržováním potřebných informací ztíží uplatnění či rovnou existenci nezávislých – neznačkových servisů a dodavatelů. Obě varianty dohod tohoto typu by byly ne pochybně sankcionovány zákazem a pokutou, neboť jejich omezující účinky na soutěž jsou ve všech případech zjevné a největší pravděpodobností by šlo o tzv. tvrdá (cílová) omezení se zanedbatelnou šancí na vynětí ze zákazu. 4 Daný typ dohod o omezení ve ver tikálním vztahu zakazuje i odvětvově specifické nařízení Komise 461/2010, tzv. ver tikální bloková výjimka pro automobilový sektor. V čl. 3 toto nařízení mj. vylučuje z výjimky jako tvrdá omezení dohody mezi automobilkou a dodavatelem náhradních dílů, nástrojů pro opravy nebo diagnostického nebo jiného zařízení, které by posledně 4 „Zakázané jsou především dohody, které obsahují tzv. tvrdá omezení (hard core). Takové dohody mají už ze své podstaty (pro svůj cíl, object) negativní dopad na hospodářskou soutěž na trhu a jsou tedy bez dalšího považovány za protisoutěžní bez nutnosti zkoumání jejich skutečných konkrétních účinků na trh, resp. zkoumání, zda k narušení soutěže skutečně došlo či nikoliv… Soutěžitelé tyto dohody uzavírají s cílem omezit soutěž, rozdělit si a ovládnout trh. Mají jim zajistit pravidelný zisk bez rizik a nejistot vyplývajících z konkurenčního boje a bez nutnosti investovat do dalších inovací a rovněž pozici na trhu a výhodu proti soutěžitelům, kteří by mohli nově vstoupit na trh.“ (Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, bez data)

127