SVĚTOVÝ, EVROPSKÝ A ČESKÝ AUTOMOBILOVÝ PRŮMYSL A TRH S AUTOMOBILY :: Šaroch a kol.

automobilkou), aby spatřoval v aplikaci čl. 102 SFEU optimální řešení pro případ, že automobilka ne zcela vyhoví jeho žádosti. – Z podstaty tržní soutěže, a také ze stanovisek organizací reprezentujících aftermarket plyne, že nezávislí poskytovatelé služeb a výrobků pro řidiče by potřebovali umožnění přístupu rychle, vstřícně a úplně, nikoli se zpoždě ním, s technickými obtížemi a neúplně ve srovnání s tím, jak zejména s daty (ale v něčem i s funkcemi a zdroji vozu) disponuje sama automobilka a s ní spojení dodavatelé. Ovšem vynucení takové plné, průběžné a neomezova né interoperability nelze očekávat od případ-od-případu hledaných řešení jednotlivých stížností na možné zneužití dominantního postavení. Zájmům aftermarketu by odpovídal spíše požadavek na definování a vynucení režimu interoperability v daném sektoru, na způsob toho, jak s pomocí Aktu o digi tálních trzích (nařízení 2022/1925 o spravedlivých trzích otevřených hospo dářské soutěži v digitálním odvětví) svázala EU ex ante danými povinnostmi a zákazy velké online platformy v postavení strážců bran internetu. Shrnout výše uvedené je možné tak, že zohledníme-li ještě možnosti automobilky bránit se objektivní potřebou zajištění bezpečnosti a spolehlivosti jejích výrobků, vyjde nám vynucení si přístupu k datům, funkcím a zdrojům vozidla skrze aplikaci čl. 102 SFEU jako sice možné, ale současně komplikované, zdlouhavé, nejisté, a tedy nepří liš adaptované na potřebu určitého nezávislého žadatele o přístup „tady a teď “. I když soutěžní právo v digitálních otázkách stále více zasahuje svými nápravnými opatřeními nejen do chování, ale i do designu výrobků, obchodních modelů a struktury „ekosys témů“ největších hráčů světa IT, dat a online podnikání (Ibáñez Colomo, 2024, 247), těžko v něm nalézt uspokojivé, na potřeby vztahů mezi automobilkami a nezávislým aftermarket em adaptované řešení. V Evropě tradičně rozvinutý segment nezávislých dodavatelů náhradních dílů, autoservisů a poskytovatelů souvisejících služeb se digi talizací automobilů dostal do ještě slabšího postavení oproti automobilkám a těm, kdo ve spojení s nimi tyto chytré informační uzly na kolech vyrábějí. Proto EU pod tlakem reprezentantů aftermarketu hledá řešení i v sektorově-specifické regulaci, jíž je věnována následující II. část textu. 6.3 Řešení prostřednictvím specifických zákonných povinností Asociace evropských výrobců automobilů (ACEA) ve své výzvě z 26. 9. 2024 (ACEA, 2024) zdůraznila, že na data, která současná auta produkují, již nyní dopadá více než 20 specifických předpisů. Své tvrzení doplnila tabulkou, jež názvy 23 různých předpisů obsahuje. Takový údaj je nepochybně aktuální a přesný, avšak, jak bude uká záno dále, je spíše argumentem na podporu tvrzení, že automobilky mají i bez dalšího značné množství informačních povinností a musejí je hledat ve stovkách stran předpisů, nikoli pro to, že by přístup nezávislého aftermarketu k datům, funkcím a zdrojům vozi del byl již nyní předpisy EU beze zbytku vyřešen. Menší část z ACEA uváděných 23 předpisů je obecná a vztahuje se na všechny sektory ekonomiky pracující s daty. Jejich příkladem jsou již výše zmíněná nařízení EU GDPR nebo Akt o datech, ale také předpisy pro moderní dopravní služby (které se týkají dat o silničním provozu) nebo o bateriích, která potřebují i elektroauta. Větší část

139