8 / 110
6
Za čtvrté, pro efektivitu lidských práv mají značný význam kontrolní mechanismy,
které jsou různě rozvinuté u různých skupin práv. Zatímco většina mezinárodních in-
strumentů na ochranu občanských a politických práv zavedla poměrně účinné soudní
či kvazijudiciální mechanismy, již pro docela dávno (před cca 50 lety) zavedená práva
hospodářská a sociální existují, resp. donedávna existovaly jen relativně slabé kontrolní
mechanismy (bez individuálních nebo kolektivních stížností). U skutečně nových či
vznikajících práv pak zpravidla nejsou vůbec žádné kontrolní mechanismy.
Vzhledem ke všem těmto skutečnostem není otázka určení, která z postulovaných
práv existují jakožto lidská práva, zdaleka triviální. Před nedávnou dobou se na otázku
„nových“ či latentních práv zaměřil zajímavý projekt autorek z VŠE v Praze, zkouma-
jící tato práva též za využití metod sociálních věd (mezinárodních vztahů), zejm. tzv.
cyklu mezinárodních norem.
2
Tato publikace volí odlišný přístup k problematice nových práv. Namísto obecných
otázek posunu a prosazování se nových lidských práv v cyklu norem, se tato práce
zaměřuje spíše na několik málo práv, jejichž obsahu však věnuje podrobnou analýzu.
V zásadě jde z latentních práv o taková práva, která nepatří mezi nejnovější iniciativy,
ale spíše o již poměrně rozvinutá práva vycházející z mezinárodních smluv nebo doku-
mentů deklaratorní povahy.
3
Jedná se zde o právo na mír (v kapitole Mgr. Šrolerové)
nebo právo na vyhovující životní prostředí v souvislosti s právy migrantů (příspěvek
zpracovaný JUDr. Žákovskou a Mgr. Lipovským), popř. v kontextu ochrany proti zne-
čišťování prostředí (Mgr. Chocholáčková).
Při bližším pohledu je zřejmé, že nejde vždy (a výlučně) jen o nová práva, ale také
o kombinaci a novou interpretaci některých starších lidských práv. Ukazuje se ostatně
především díky judikatuře Evropského soudu pro lidská práva a do jisté míry i dalších
mezinárodních orgánů, že efektivnější než formulace a prosazování nových standar-
dů může být cesta interpretace starých, nesporně platných lidských práv (jako právo
na život, právo na ochranu soukromého a rodinného života, atd.) na nové problémy.
A konečně v případě práva na (minimální) odměnu za práci (příspěvek JUDr. Štefka)
už vůbec nelze hovořit o „novém“ právu. Jde o jedno z poměrně dávno známých so-
ciálních práv, vycházející především z úmluv a doporučení Mezinárodní organizace
práce, jakož i z novějších dokumentů EU. V tomto případě jde spíše než o nové právo
(normativní inovace) o nové problémy spojené s krizí a novou chudobou. Ukazuje se,
že neoliberální poučky nabádající ke zrušení minimální mzdy, popř. zpochybňující její
význam, se dostávají do rozporu nejen s mezinárodními závazky, ale také s ekonomic-
kou a sociální realitou. A tak se do jisté míry překvapivě (ale z širšího pohledu celkem
logicky) od otázek formulace a prosazování nových práv, přes inovativní interpretaci
2
ZEMANOVÁ, Š., TRÁVNÍČKOVÁ, Z., Latentní práva a iniciativy v Radě OSN pro lidská práva,
Mezinárodní vztahy, č. 3/2012, s. 29 an.
3
Srov. ZEMANOVÁ, Š., TRÁVNÍČKOVÁ, Z., op. cit., s. 46.