173 / 532
157
RETHINKING THE ILC DRAFT ARTICLES ON DIPLOMATIC PROTECTION…
RETHINKING THE ILC DRAFT ARTICLES
ON DIPLOMATIC PROTECTION: THE LEGAL NATURE
OF DIPLOMATIC PROTECTION
Čestmír Čepelka
Abstract:
In 2006 the International Law Commission (ILC) prepared the Draft
Articles on Diplomatic Protection. The Commission also decided to recommend to
the General Assembly the preparation of a convention on the topic of diplomatic
protection on the basis of the draft articles. Since then this purpose has been
postponed. The instrument of diplomatic protection being a part of international
law for treatment of aliens achieved expansion with the Jay treaty concluded
beween the US and the UK in 1794. This treaty introduced the form of arbitral
commissions that has been expanded afterwards. To protect a national who has
been harmed abroad is a matter of extra-normative discretion for his home State,
for even the said injury affects only its material interest. One possible arbitral
proceeding in which, by its decision, reparation is constituted through a liability
payment was a treaty-based instrument (based on a compromise). Such awards
over the following years numbered in the thousands in quantity. After 130 years
(counting from 1794) a change was brought by the judgment of the Permanent
Court of International Justice in re Mavrommatis Concessions (1924). The court
took a stance that a harm caused by the host State to an alien is at the same time an
injury inflicted to the State of his nationality. This wrongful act itself produces the
right to use diplomatic protection and also the obligation of the responsible State
to make reparation. The eventual third-party decision only declares this ex lege a
resulting legal consequence. Just the Mavrommatis judgment has been used by the
ILC as a model for the current legal nature of diplomatic protection. The injury of
the nationality State being caused through an injury of private persons abroad is
considered as only a legal fiction.
Resumé:
Komise pro mezinárodní právo v r. 2006 vypracovala Návrh článků k di-
plomatické ochraně a požádala Valné shromáždění OSN, aby na jeho základě při-
pravilo příslušnou kodifikační úmluvu. Od té doby je však tento záměr odkládán,
stejně jako v případu Návrhu článků o odpovědnosti států (2001), ježto navrže-
ná úprava diplomatické ochrany je pojata jako pouhý doplněk k řečené tématice
o odpovědnosti států. Institut diplomatické ochrany jako součást mezinárodního
cizineckého práva nabyl svého rozšíření sjednáním smlouvy mezi USA a Velkou
Británií, 1794, jíž poprvé byly vytvořeny arbitrážní komise, jejich počet pak na-
růstal. Ochránění svého příslušníka poškozeného v cizině je ze strany intervenující-
ho státu jeho mimoprávní volnostní záležitost čili diskrece, neboť i řečené poškození
jej zajímá jen jako jeho dotčený materiální zájem. Případná arbitráž, která svým ná-
lezem konstituovala pekuniární reparaci, byla pochopitelně smluvní povahy (kom-