416 / 532
400
VOJTĚCH TRAPL
CYIL 5 ȍ2014Ȏ
not the role of an international court to interpret, revise, or read into treaties what
they do not contain. If the relevant words make sense in their context, then the
matter is resolved. There is hardly any way to purport the effects of the umbrella
clause as an “automatic breach” of international law by interpretation when there is
no text to that extent. The umbrella clause as such, in its restricted wording without
a clear will of the states on the legal consequences in case of its breach, is not capable
of establishing any obligation to remedy. Therefore it should be indispensable for
one to carefully examine and set out the proper wording of the umbrella clause by
negotiating and drafting it and concluding the BIT.
Resumé:
Právní status zastřešující doložky (umbrella clause) je jasný, její výklad je po-
někud nejasný. V současné jurisdikci převažuje výklad, že se doložka vztahuje na všech-
ny povinnosti vyplývající z dohody o podpoře a ochraně investic (dále jen „investiční
dohody“). Není ovšem jasné, zda porušení dohody státem vůči investorovi lze samo
o sobě kvalifikovat jako porušení mezinárodního závazku anebo zda má být posouzeno
jen jako tuzemská obchodní záležitost.
Umbrella clause je obsažena v investiční dohodě mezi státy jako nástroj, který by měl
poskytnout případnou dodatečnou ochranu investorovi v případě porušení smlouvy.
Otázkou je, zda ustanovení doložky při porušení smlouvy dává investorovi právo namí-
tat mezinárodní odpovědnost státu v každém případě, protože je takové porušení státu
mezinárodně přičitatelné.
První instituce povahy podobné zastřešující doložce se objevila v roce 1954 v souvislosti
se Smlouvou o smíru ve věci Anglo-Iranian Oil Company z roku 1951. Vlastní klausule
se objevila v roce 1959 v Abs-Shawcross návrhu Úmluvy o zahraničních investicích
(čl. II). V roce 1959 investiční dohoda mezi Německem a Pákistánem položila základ
německý vzor investiční dohody z r. 1991. Šlo o formulaci, že „Každá smluvní strana
bude dodržovat jakýkoliv jiný závazek, který se předpokládá v souvislosti s investicemi
na území jedné smluvní strany státními příslušníky anebo společnostmi druhé smluvní
strany“. Text klausule se objevil i v návrhu Mnohostranné dohody o investicích (MAI).
Text doložky obsahuje také vzor investiční dohody USA z let 1983, 1984 a 1987 a po-
dobně formulované ustanovení obsahuje i vzor obsažený v čl. 8(1) vzoru investiční
dohody USA 2012.
Autor dospěl k závěru, že mezinárodní arbitrážní tribunál musí důsledně vycházet ze
znění investiční dohody a konkrétně ze zastřešující doložky (umbrella clause). Jsou-li
text investiční dohody a zejména znění doložky jasné, pak není místo pro jakýkoli jiný
výklad vyjádřené vůle stran. Není úlohou mezinárodního soudu interpretovat, revido-
vat, nebo přidat do textu investiční dohody něco, co neobsahuje. Pokud použitá slova
dávají smysl v jejich kontextu, pak je záležitost vyřešena. Lze pak stěží dovodit účinky
úzce formulované doložky jako „automatické“ porušení mezinárodního práva, když
sama doložka v tomto směru zcela mlčí. Platí tak, že doložka bez jasně vyslovené
vůle států o porušení mezinárodního práva a jeho právních následcích v samotné
doložce, která je v současném známém znění sice co do formulace různá, ale nikdy