7 / 68
7
Tescoma magazín
|
Uvědomme si například, že u suroviny se vždy udává datum
spotřeby, ne výroby, takže nevíte, jak starou surovinu kupujete.
C
o říkáte dnešnímu zájmu o vaření?
Mám na mysli především
televizní nabídku.
Ta je opravdu bohatá. Ale z mého
pohledu ve většině televizních po
řadů nejde o profesionalitu, ale ukazuje spíš
přístup každého účinkujícího, který divákům
předává své zkušenosti, nápady a mnohdy
i tradiční rodinné recepty. Někdy je to dobré
a inspirující, jindy ne. Nejsem proti
vaření v televizi, ale vždy by to mělo být
zaštítěno nějakým odborníkem, protože
i když postupy zůstávají mnohdy stejné,
základní suroviny už stejné nejsou. Uvědom
me si například, že u suroviny se vždy udává
datum spotřeby, ne výroby, takže nevíte,
jak starou surovinu kupujete.
Co vás přivedlo k tomuto zaměstnání?
V patnácti letech, kdy se rozhodujete o svém
budoucím povolání, nemáte ještě zcela jasné
představy. Částečně mě k tomu přivedla o dva
roky starší sestra, která v té době studovala
hotelovou školu, a také jsme měli cukráře
v příbuzenstvu. Tenkrát ovšem nebylo tak
jednoduché dostat se na tento učební obor,
protože zájem o něj byl opravdu veliký. Dnes
je situace docela jiná. Vyučila jsem se tehdy
v RAJ 1 a nastoupila do prvního zaměstnání.
A tady bych chtěla zdůraznit, jak důležité je,
kam nastoupíte. Většina těch, kteří se hlásí
na toto řemeslo, vlastně vůbec netuší, co ob
náší. V patnácti letech si dost těžko dovedete
představit, jestli vás práce bude bavit, co
na vás čeká, jak je namáhavá. Podle mě je
nejdůležitější, kam po vyučení nastoupíte.
Protože teprve tam vám ukážou, co cukrařina
je, tam vaše představy dostanou reálný zá
klad. To je podstata. Podle mé zkušenosti zá
leží na úplném začátku, jak vám to řemeslo
představí, na přístupu mistra, školy. Měla
jsem štěstí, že jsem se dostala ke skvělé mis
trové, která nám ukázala nejen standardní
cukrařinu, ale zajímala se o vše nové, zúčast
ňovala se mezinárodních soutěží. A my už
jako učni jsme měli možnost sledovat, jak se
na soutěže připravuje, jak stále hledá nové
podněty. A nejen to, ona se s námi o vše nové
podělila, ukázala nám, co zajímavého se na
učila. Kdyby takovýchto lidí bylo víc, pak by
situace vypadla jinak – líp.
Z vašeho životopisu vím, že jste se zúčastnila
mnoha mezinárodních soutěží.
Ano. Měla jsem to štěstí, že jsem se jedné
z prvních soutěží zúčastnila jako velmi mladá,
a sice posledního Gastropragu. A brzy nato
jsme jeli na první soutěž do zahraničí.
Je dnešní generace jiná?
Spíš situace je jiná. Dnes zájemce o tento
obor nemusí projít přísným výběrem, jako
jsme museli my. Dnes je to spíš o počtech.
Nás bylo ve skupině dvanáct a dalo by se říct,
že to bavilo deset. Dnes je ve skupině dvanáct
šestnáct dětí a baví to tak dva. Ale vždycky se
najde někdo, koho ta práce těší. To je vidět
i na soutěžích, které pořádáme. Nedávno se
konalo v Brně finále největší soutěže pro
juniory Gastrojunior a zúčastnilo se jí 30 ku
chařů, 30 cukrářů a 30 číšníků. Samozřejmě
ne všichni u řemesla zůstanou, ale ti, které to
baví a zajímají se o svou profesi, určitě v bu
doucnu budou v tomto oboru něco znamenat.
Ale vždy záleží na přístupu školy a mistra.
Školy, které mají dobré zázemí, mohou poslat
učně někam na praxi, mohou jim ukázat něco
víc než jen to, co předepisují osnovy, jsou zá
rukou, že jejich absolventy bude práce těšit.
Co by měl mít ten, kdo se chce stát cukrářem?
Výborné chuťové buňky?
To sice taky, ale především musíte mít
do toho chuť a práce vás musí bavit. Téměř
všechno se dá naučit. Něco vám bude trvat
déle, něco méně, ale opravdu všechno se dá
zvládnout. Mně trvá déle vytvořit květinu
z karamelu než kolegyni, která se tím
zabývá. Ale musíte se pořád učit, být
přístupná novým věcem
A hlásí se víc dívek nebo chlapců?
Stále se hlásí víc dívek. Ale později u toho zů
stává víc chlapců. Děvčata se vdají, odcházejí
na mateřskou, a když se vrátí, hledají časově
méně náročnou práci. V tomto ohledu mají
Pavlína
Berzsiová
Profesi se vyučila v r. 1982,
pracovat začala v hotelu Ta-
tran, při zaměstnání pokra-
čovala ve studiu na potravi-
nářské průmyslovce, které
zakončila maturitou. Svou
první větší soutěž absolvo-
vala už v r. 1982 na Gastro-
pragu v týmu Prahy, kde
získala zlatou a stříbrnou
medaili. Její další profesní
dráha je zdobena mnoha
medailemi především
z mezinárodních soutěží.
V r. 1992 jako cukrářka
národní restaurace repre-
zentovala naši gastronomii
na světové výstavě EXPO
92 ve španělské Seville. Je
členkou Asociace kuchařů
a cukrářů a ta její práci v r.
1997 ocenila medailí M. D.
Rettigové a v r. 1999 čest-
ným uznáním za zásluhy.
V současné době se věnuje
práci se studenty a žáky
odborných gastronomic-
kých škol, pořádá odborné
semináře, pracuje v před-
stavenstvu AKC ČR
a do roku 2017 má funkci
vice prezidentky. Podílela
se na přípravě národního
týmu na světové soutěže.