SBORNÍK 66 SVOČ 2016

demokratického právního státu i v kyberprostoru. Tento apel byl potvrzen i v usnesení

z roku 2009,

kde dal Ústavní soud za pravdu obecným soudům, které odsoudily

obžalovaného, který na svých webových stránkách uváděl odkazy na jiné internetové

stránky zaměřené k podpoře a propagaci nacismu, fašismu a podobných hnutí smě-

řujících k potlačení práv a svobod člověka, vyzýval čtenáře, aby se sami aktivně do-

pouštěli protiprávního jednání tím, že by se podíleli na tvorbě jeho stránek, a poskytl

jim na nich prostor pro rozvíjení úvah a názorů v tom smyslu, v jakém byly jeho

internetové stránky zaměřeny. Tím Ústavní soud potvrdil, že k nenávistným projevům

na internetu by se mělo přistupovat se stejnou mírou ostražitosti jako k nenávistným

projevům v jakékoliv jiné formě.

Co se týče samotných nenávistných projevů na Facebooku, Ústavní soud ještě ne-

měl šanci přímo se k této problematice vyjádřit. Za přelomový lze ale pokládat nález

sp. zn.

3844/13, kdy se Ústavní soud vyjádřil k povaze sociální sítě Facebook,

kterou definoval jako komunikační platformu, jež primárně slouží k navazování a udr-

žování vztahů online a k šíření informací a která nemá jednoznačně soukromou či ve-

řejnou povahu. Dále pak Ústavní soud uvádí, že některé informace vystavené na inter-

netu můžou při odhalování trestné činnosti hrát nepostradatelnou roli, tudíž mohou

být relevantním zdrojem i pro orgány činné v trestním řízení (samozřejmě v mezích

zákona). Uvedený nález je značně specifický, protože se v něm jednalo o možnosti

uložení pořádkové pokuty za urážení a zesměšňování policejního důstojníka formou

příspěvků na Facebooku. Ústavní soud v tomto případě neshledal povahu příspěvků

jako důvodnou pro uložení pořádkové pokuty.

K této kauze je ale nutné podotknout,

že urážlivé projevy vůči orgánům činným v trestním řízení jsou svou povahou rozdílné

od běžných projevů, a proto se jim dostává jiné právní ochrany dle trestního řádu.

V kontextu svobody projevu na sociálních sítích je tedy nutno tento případ vnímat

jako rozhodnutí

sui generis

Nejaktuálnější rozhodnutí, kdy se Ústavní soud zabýval svobodou projevu

na Facebooku, bylo ve věci bývalého poslance Otto Chaloupky.

Proti němu bylo

zahájeno trestní stíhání pro přečin podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo

k omezování jejich práv a svobod podle § 356 odst. 1, 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb.,

trestního zákoníku. Stíhání bylo zahájeno na základě textu, který Chaloupka zveřejnil

na svém profilu na Facebooku. Předmětný text reagoval na dopis, který byl adresovaný

starostce Duchcova jako reakce na napadení manželského páru skupinou Romů (tento

dopis psal otec jedné z žen obviněných z napadení manželského páru). Chaloupkův

Usnesení Ústavního soudu České Republiky ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. I.ÚS 3108/08. In: ASPI verze

Podobně usnesení Ústavního soudu České Republiky ze dne 5. 8. 2009, sp. zn. I.ÚS 2843/08.

Nález Ústavního soudu České Republiky ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. II.ÚS 3844/13. In: ASPI verze

Nález Ústavního soudu České Republiky ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. I.ÚS 3018/14. In: ASPI verze