SBORNÍK 66 SVOČ 2016

91 / 610

89
judikátu potvrdil Evropský soud pro lidská práva (dále jen ESLP) ve věci Delfi AS proti.
Estonsku. 28
Výše uvedené poznatky se v dalších kapitolách pokusím aplikovat na prostředí soci-
ální sítě Facebook, jelikož s tímto novým fenoménem se v oblasti nenávistných projevů
váže několik velice zajímavých právních otázek.
3. Facebook a šíření nenávisti
Facebook je nejpoužívanější sociální sítí na internetu. Dle oficiálních statistik
Facebooku ho v průměru denně používá 1, 04 miliardy uživatelů.29 V této práci se
tedy budu soustředit právě na Facebook jako zástupce všech sociálních sítí s vědomím,
že vedle Facebooku samozřejmě existuje mnoho dalších hojně využívaných sociálních
platforem (Twitter, YouTube, Tumblr, blogy a další), které mají svoje specifika a střet
nenávistných projevů a svobody slova může mít v jejich prostředí trochu jiným rozměr.
Po tom, co si nový uživatel na Facebooku zřídí svůj účet, může prostřednictvím
svého profilu sdílet se svými „přáteli“ rozmanitý obsah v různých formách, zapojovat
se do diskusí pod jejich statusy a posílat ostatním uživatelům zprávy. Uživatelé také
mohou zakládat zájmové skupiny a stránky, organizovat události atd. Avšak zejména
zájmové skupiny mohou snadno šikanovat nepopulární jedince či skupiny a jejím pro-
střednictvím se mohou uživatelé snadno zapojit do konkrétních nenávistných projevů
a kritik, které mohou zničit člověku život.30 Výborný tvrdí, že Facebook „představuje
nejlepší prostor pro šíření nenávisti na internetu, protože ho mohou široce využívat (a také
využívají) osoby s radikálními názory, lehce zde mohou organizovat svoji činnost a také
přicházet do interakce s osobami mimo extrémistickou scénu (vkládáním názorů, odkazů
na extrémistické stránky, sdílením nenávistní hudby apod.).“31
Díky svému unikátnímu charakteru se Facebook musí zabývat pokusy zneužívat
prostředky, které nabízí, k nenávistné propagandě. Jak zmiňuje Sangsuvan ve svém
článku, sociální média mají mnohem lepší prostředky kontroly online hate speech než
jednotlivé vlády. Ukazuje tak na příkladu Googlu, který byl po vlně protestů v Libyi
a Egyptě požádán Bílým domem, aby z internetu stáhnul kontroverzní film „The
Innocence of Muslims“, který byl dle některých urážlivý a obsahoval nenávistný ob-
sah. Google to však odmítl s tím, že film přímo nepodněcuje k nenávisti ani jinak
neporušuje podmínky používání služby.32 S tímto rozhodnutím žádný stát nebyl s to
nic udělat.
28 SOMMEROVÁ, Klára. Když internetový komentář překročí hranici. Právní rozhledy. 2015, roč. 23, č.
20, s. 701
29 statistika dostupná na
30 DELGADO, Richard. HATE SPEECH IN CYBERSPACE. Wake Forest Law Review [online]. 2014,
vol. 49, no. 2, s. 323[cit. 2016-02-29].
31 VÝBORNÝ, Štěpán. Nenávistný internet versus právo. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika,
2013, s. 29
32 SANGSUVAN, Kitsuron. Balancing Freedom of Speech on the Internet Under International Law.
North Carolina Journal of International Law [online]. 2014, vol. 39, no.3, s. 738-739 [cit. 2016-02-29].