87 / 610
85
2. Svoboda slova
2.1 Teoretické koncepce svobody projevu
Před posuzováním problematiky nenávistných projevů, které jsem definoval výše, je
také nejprve potřeba věnovat pozornost svobodě slova jakožto základnímu lidskému
právu, se kterým se nenávistné projevy nejčastěji dostávají do střetu. Svobodný projev
je uznáván jako jedno z nejdůležitějších základních práv každého jedince v demokra-
tické společnosti. Je tomu tak proto, že svobodný projev, jako výsostné politické právo,
vystupuje do popředí nejčastěji jako subjektivní základní právo. To plní svou negativní
funkci - chrání před zásahy ze strany veřejné moci (státu), byť k nim dojde zprostřed-
kovaně, a to rozhodnutím obecných soudů.
7
Existuje mnoho koncepcí funkce svobody slova, avšak cílem této práce není jednot-
livé koncepty zevrubně komentovat.
8
Pro získání alespoň nějakého výchozího teore-
tického základu zmíním současnou teorií nejčastěji rozeznávané tři základní koncepce
funkce svobody slova v moderní společnosti: 1) svoboda projevu jako hledání pravdy
na „volném trhu myšlenek“ (argument pravdy), 2) svoboda projevu jako prostředek
seberealizace a autonomie jednotlivce (argument seberealizace), a 3) svoboda projevu
jako prostředek participace na věcech veřejných a formování politické vůle (argument
demokracie).
9
Všechny tyto koncepce jsou dle mého názoru velmi relevantní v kon-
textu posuzování střetu svobody slova a regulace nenávistných projevů a všechny tyto
argumenty budou prostupovat celou prací.
10
2.2 Svoboda slova vs. nenávistné projevy
Nyní se díky získání obecných teoretických východisek pokusím nastínit proble-
matiku střetu svobody slova a nenávistných projevů. Otázka, zda nenávistné projevy
spadají pod svobodu slova, je pro tuto práci zcela zásadní.
2.2.1 Evropské pojetí
V evropském kontinentálním pojetí základních lidských práv a svobod nejsou nená-
vistné projevy v zásadě chráněny. Tento fakt je podmíněn zejména evropskou historic-
kou zkušeností s totalitními režimy, které flagrantně zneužily prostředků demokracie
k získání moci, přičemž demokracie sama tomuto vývoji nedokázala vzdorovat. Díky
této zkušenosti se v kontinentální právní kultuře vyvinul koncept obranyschopné de-
7
WAGNEROVÁ, E., ŠIMÍČEK, V., LANGÁŠEK, T., POSPÍŠIL, I. a kol.
Listina základních práv a svo-
bod: komentář
. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, s. 427
8
Viz. např. BARTOŇ, Michal.
Svoboda projevu: principy, garance, meze
. Praha: Leges, 2010, s. 11-25
9
GARVEY, J. H.; SCHAUER, F. F.
The First Amendment: A Reader
. Eagan: West Publishing, 1996, s.
35-125.
10
Molek ještě zmiňuje čtvrtý argument, a to argument obecné favorizace svobody, který je „
založen
na předpokladu, že stát nemá legitimní právo omezovat a kontrolovat jednání svých příslušníků
, pokud toto
jednání nepůsobí újmu ostatním (viz
čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). U svobody projevu se pak uvedená zásada
projevuje tím, že tato svoboda nemá být omezována, pokud se nedostane do střetu s jiným právem chráněným
zájmem.“ Viz. MOLEK, Pavel.
Politická práva
. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 33