SLP 11 (2016)

kladem legitimity EU. 17 Část legitimity EU není tedy odvozena z reprezentativnosti rozhodovacího procesu či z případné vazby na evropský démos , 18 ale z lidskoprávního obsahu jejích zakládacích dokumentů. 19 Také Organizace spojených národů začala postupně zdůrazňovat lidskoprávní zá- klad své legitimity. Kenneth Anderson trefně popsal vývoj, během něhož se OSN sna- žila transformovat z diskusního fóra suverénních států v mechanismus nezávislé global governance . 20 Výraz global governance se někdy překládá jako „globální správa“ nebo „globální vládnutí“. 21 Global governance však neznamená vládnutí či veřejnou správu v tradičním smyslu, ale poněkud difusní proces na vyrovnávání odlišných zájmů za účasti nejen formálních institucí států a mezinárodních organizací, ale také např. nevládních organizací, nadnárodních korporací či finančního trhu. Do procesu global governance se chtěla OSN zapojit vlastním jménem a na základě vlastní legitimity. Problém spočíval v tom, že preambule Charty OSN sice odkázala na lid spojených národů (angl. „Peoples of the United Nations“), ale v praxi neexis- tovalo spojení mezi lidem, resp. lidmi na jedné straně a organizací na straně druhé. Organizace mohla jednat pouze v mantinelech mandátu, který byl stanoven členskými státy. Z tohoto důvodu vznikla zajímavá a oboustranně výhodná symbióza OSN a ne- vládních lidskoprávních organizací. Když OSN hledala zdroj legitimity, který by byl nezávislý na formálním mandátu, objevila nevládní organizace (NGO) jako subjekty zastupující globální občanskou společnost. Podle Andersona si OSN takto vybudovala kvazidemokratickou legitimitu. 22 Není divu, že nevládní organizace přistupovaly velmi ochotně na tento model, podle něhož měly reprezentovat mystickou ideu globální občanské společnosti. V odborné literatuře se ozývaly hlasy, které tento proces vnímaly skepticky. Stephan Hobe, který hovořil dokonce o změně paradigmatu v systému mezinárodního práva, popsal velmi podrobně, jak různé nevládní struktury začínají konkurovat tradičnímu světu suverénních států. 23 Globální povaha problémů vede podle Hobého nikoli k po- silování mezinárodních forem řešení, ale především k oslabování národních mechanis- 17 Viz závěry Evropské rady ze dne 3. a 4. června 1999 v Kolíně nad Rýnem (příloha IV) 18 Pro kritiku koncepce evropského démosu viz BELLING, Vojtěch. Federální model a evropská realita: Krize legitimity a její překonání. In Mezinárodní vztahy , 41 (2006) 3, s. 5-18 19 Podrobněji PETERSEN, Niels. Europäische Verfassung und europäische Legitimität – Ein Beitrag zum kontraktualistischen Argument in der Verfassungstheorie. In Zeitschrift für ausländisches Recht und Völkerrecht, 64 (2004), s. 429-466 20 ANDERSON, Kenneth. Accountability as Legitimacy: Global Governance, Global Civil Society and the United Nations, In Brooklyn Journal of International Law , 2011, s. 841-890, 854 21 PIKNEROVÁ, Linda, NAXERA, Vladimír a kol. Globální vládnutí: vybrané problémy. Plzeň: Aleš Čeněk, 2011; MAKARIUSOVÁ, Radana. Globální vládnutí a nestátní aktéři. Plzeň: Aleš Čeněk, 2015 22 ANDERSON, op. cit., s. 855 23 HOBE, Stephan. Global Challenges to Statehood: The Increasingly Important Role of Nongovernmental Organizations, In Indiana Journal of Global Legal Studies , 5 (1997) 1, s. 191-209

13