SLP 11 (2016)

͹. Legitimita národních lidskoprávních institucí Ve světle kritiky vůči nevládním organizacím je na místě uvažovat o tom, jak lze le- gitimitu i důvěryhodnost nevládních aktérů v systému mezinárodní ochrany lidských práv posílit. V další části tohoto článku se chceme zaměřit na postavení tzv. národních lidskoprávních institucí (dále jen NLPI), jejichž činnost úzce souvisí s mezinárodními mechanismy na ochranu lidských práv. Status NLPI je hybridní, jelikož zaprvé má vycházet z formálního mandátu stanoveného státní mocí a zadruhé předpokládá napo- jení na mezinárodní organizace. Dále je důležité, že činnost NLPI je také více či méně propojena s aktivitami různých nevládních organizací. Může tedy tato komplexní kon- strukce NLPI působit jako lék na určité neduhy nekontrolovaného lidskoprávního aktivismu a vrátit část legitimity do mezinárodní ochrany lidských práv? ͹.ͷ Historie NLPI Naprostá většina odborných studií chápe přijetí Pařížských principů v roce 1991 jako výchozí bod vývoje NLPI. Lze nicméně poukázat na několik mezinárodních dokumen- tů, které základní myšlenku NLPI anticipovaly. 29 Hospodářská a sociální rada OSN při- jala v červnu 1946 rezoluci, 30 ve které se zabývala institucionálním zajištěním nové lidskoprávní agendy. Rezoluce řadila mezi hlavní body otázku složení Komise OSN pro lidská práva, přípravu lidskoprávních úmluv v souladu s principy Charty OSN a mandát speciálních tematických subkomisí, které měly být zřízeny Komisí pro lid- ská práva. Bod 5 rezoluce Hospodářské a sociální rady vyzval členské státy OSN, aby zvážily vhodnost, resp. žádoucnost (angl. „desirability“) zřízení informačních skupin nebo místních lidskoprávních výborů na národní úrovni, které by podporovaly prá- ci Komise OSN pro lidská práva. 31 V letech 1960 a 1962 se Hospodářská a sociální rada krátce vrátila k otázce národ- ních lidskoprávních výborů a připomenula, že by takové instituce mohly poskytovat vládám cenné informace o situaci lidských práv. 32 Podle Hospodářské a sociální rady měly tyto výbory vypracovat odborné studie o problematice lidských práv, hodnotit stav lidských práv v konkrétní zemi, radit národní vládě a podílet se na propagování lidských práv v rámci veřejné diskuse. Hospodářský a sociální výbor výslovně uvedl jako vzor ty vlády, které do té doby již podaly generálnímu tajemníkovi OSN zprávu o působení podobných národních orgánů. 33 29 Podrobněji DE BECO, Gauthier. National Human Rights Institutions in Europe. In Human Rights Law Review, 7 (2007) 2, s. 331-370 30 Rezoluce 9 (II) ze dne 21. 6. 1946 (E/56/Rev.2) 31 Bod 5 rezoluce 9 (II) zní: „Members of the United Nations are invited to consider the desirability of establishing information groups or local human rights committees within their respective countries to collaborate with them in furthering the work of the Commission on Human Rights.“

32 Rezoluce 772 B (XXX) ze dne 25. 7. 1960 33 Rezoluce 888 F (XXXIV) ze dne 24. 7. 1962

15