DESET LET ZA ČÍNSKOU ZDÍ

P. J. Bertrand, dlouhá léta prožil uprostřed svých malomocných. Byl to velmi prostý a skromný kněz, vždy veselý, ačkoliv měl před sebou stále obraz smr– ti. Žije v té hrobové atmosféře, až sám na malomocen– ství zemřel. Po snídaní, kterého se p. A. Bellesort sotva dotkl, vyšli s P. J . Bertrandem do zahrady. Mi– sionář vedl svého hosta do odlehlého kouta zahrady, kde na umělé skále byla socha Panny Marie, oděné v roucho hvězdami pokryté. Tu pravil: »Neobdivujte mne, nejsem sám, mám zde ochranu proti všemu smutku a sklíčenosti. Pohleďte, jak jest krásná! Vždy, kdykoliv cítím bolest, když mne odvaha opouští, při­ cházím k Ní, hledím na Ni, prosím Ji a vždy se vra– cím potěšen a posílen. Pohleďte, není-li krásná?« - »Ano jest krásná.« - Bellesort se přiznává, že se mu dostalo toho dne nejlepšího ponaučení o životě. Roz– važoval o tom, jak někteří »duchaplní« spisovatelé ironicky a hrubě se vysmívají zbožným duším, že »pozdravují Matku Boží!« A zatím, co duší čerpalo v modlitbě a úctě k Rodičce Boží sílu a odvahu proti zoufalství! Krásně, duchaplně a umělecky psát, jest jedna věc. Dobročinnost, oběť, heroismus a svatost jest jinou věcí a neporovnatelnou s první! Tento mi– sionář, sám a opuštěn v dalekém Japonsku, obětoval všechny dny svého života ubožákům, od nichž se každý s hrůzou a odporem odvracel, a když ho síly opouštěly, nacházel sílu před sochou Panny Marie. Dne 3. listopadu 1931 zemřel v leproserii v Gotem– ba nástupce P. Bertranda, P. Droi.iart de Lezey, ze šlechtické rodiny francouzské . Tento misionář byl pravým rytířem smýšlením i jednáním. Považoval malomocné za své bratry dle vzoru sv. Františka Xa– verského. Plných třináct let je ošetřoval a těšil, pra– coval s nimi na polích a v zahradě útulku, učil je hrát divadla, která sám skládal z hrdinných dob ja– ponských dějin samurajů. Když bezvadně v přestro­ jení hrál představení, lidé z okolí si musili uvědomit, že herci jsou malomocní, kteří takto, ve vymyšlených úlohách, se vraceli do lidské společnosti, z níž byli navždy vyloučeni. P. Droi.iart de Lezey říkával: »Je– likož jest malomocenství nezhojitelné, leproserie ne– má být pouhou nemocnicí, a poněvadž malomocenství 151