DESET LET ZA ČÍNSKOU ZDÍ

vlast velká neštěstí a utrpení, aby nám znovu připo­ mněla: »Tělu do hrobu přísluší, běda, kdo's nedbal o duši!« Konejme dobro, dokud čas, zvláště větší obětavostí pro bohumilé dílo misií, účastí a spolupůsobením za spásu duší! S Bohem! Tzekiang 1933 květen. MISIONÁŘOVA OBĚT Když jsem v mládí a za studentských let četl o mi– siích, nejmocněji na mne působilo, že misionář, slabý jedinec, odváží se sám do neznámého života v zámoří, u cizího lidu, v nehostinných krajích často vražed– ného podnebí. Zvědavost mne pudila, že jsem takořka hltal zprávy misionářů v různých časopisech a v kni– hách o misijní činnosti. Závěrem dlouholetého zájmu bylo - misionář působí mnoho dobra, ale musí i :nnoho trpěti, to jsou dvě základní pravdy, na nichž vše ostatní spočívá.- Nyní, po dlouhých letech v čín­ ských misiích, jsem to vše osobně zakusil, a nejsem nikterak zklamán, jelikož jsem si při vstupu do misií neučinil žádných ilusí. Misionář, plně svou povinnost vpohanském prostře­ dí, jest jakýmsi jasným bodem, světlem v té zkažené společnosti, neznající leč osobního prospěchu, hmot– ného zisku a blahobytu. Byť i jeho činnost se s po– čátku potkávala s nezdarem, přece časem pravda a dobro zvítězí. Vzpomínám na případ misionáře, v pro– vincii Kvantung, který žil po dvanáct let ve svém domku za městem a za celou tu dobu se mu nepoda– řilo získati ani jediné duše. Jeho obětavý život prolo– mil však konečně led pohanské zloby a lhostejnosti a dnes jsou zde četní a horliví křesťané. Sociální a osvětová činnost misií jest kladná, ani naši urputní nepřátelé toho nepopírají. Misionář ot– vírá bezplatně školy, kde vyučuje celé generace mla– dých, četné nemocnice a obvazovny, čímž mírní utr– pení tělesná. Tato obětavá a láskyplná činnost otvíra– jící pohanům oči, hlásá výmluvněji křesťanství než nejlepší kázání a přednášky. Misionář sám, přijda do kraje, přizpůsobí se okolí, 22