DESET LET ZA ČÍNSKOU ZDÍ

u příležitosti odjezdu sester misionářek do jižní Ame– riky, který teprve otevřel český apoštolát v misiích, zda prý nemáme českých misionářů? Kdo prý neznáP. V. Řehoře a mnohé jiné? Ale .. . pracují prý pod cizí správou atd.- Ano, jsme my Ceši pouhými zlomeč­ ky, drobty v tomto světovém apoštolátě církve. Ze však pracujeme pod cizí správou není naší vinou, ani na ·úkor našemu češství! Církev je všenárodní, kde, jako v zahradě, každý strom, keř a květina vydává své květy a plody. Ze netečnost českého národa k dílu misií byla do nedávna tak veliká, jest politování hod– no . . . Jak jinak bylo dosud možno jednotlivcům ú– častniti se misií v zámoří, než pod cizí správou? Kéž bychom se brzy dočkali hromadných výprav českých misionářů! Pro našince tedy, který pracuje pod t. zv. cizí sprá– vou v misiích, jest oběť tím těžší. Po dlouhá léta si nemůže česky pohovořiti jsa sám a sám, daleko ve vnitrozemí. Ta cizí správa v misiích konečně není tak výlučná, jelikož ku př. v našem vikariátě, jsme ze 7 národností; většina jest Francouzů. Nejbližší moji kra– jané jsou v Šang-hai, 2.000 km na východ od mého misijního území. R. 1927 jsem tam na konsulátě na– posled mluvil česky. I s ostatními spolubratry misio– náři se vídám jen několikrát do roka. Tak se nad mi– sionářem zde uzavře tůň čínského života, jemuž se nadobro přizpůsobí, zvlášť na misijních cestách. Ne– smí se příliš ohlížeti a říkati, že to, ono, jest nutné, neb potřebné. Zdejší život sám a přizpůsobení jemu jest hlavním pravidlem, vše ostatní odpadá, jako zby– tečné. Není to nic jiného, než ono: »Všem vším« sv. Pavla, vzoru všech misionářů. Stačí mi pohlédnouti do poznámek, které jsem čr­ tal během misií, kdybych chtěl hledati rozdíl mezi způsobem života u nás a zde. V létě úmorná vedra, pocení ve dne v noci, moskiti, štěnice. Voda, špína z ba– žiny, zelená jako brčál, v níž Cíňanky perou prádlo, i když je převařovaná je stejně kalná a odporné chuti. V misiích na venkově ročně sta kilometrů cest, čas nečas, za vánic a mrazů v zimě; denně ráno snídaně kol ll. hodiny, oběd často s večeří o 6. hodině na ces– tách, změna přípravy jídla skoro každodenní, nedo- 24