DESET LET ZA ČÍNSKOU ZDÍ

vlny omývaly, proplachujíce její vyhaslé, udiv,mé oční otvory. Předešlého roku za bouře ztroskotala jedna čínská džunka v těch místech a na dvacet lidí utonulo. Pozoruje tu vybílenou lebku trosečníka uva– žoval jsem, že v ní plála jiskra rozumu, pomocí jehož snad ovládal moře, jeho rozsáhlost, jeho »problémy«, nyní však ten zelený, nezkrotný živel vítězně si po– hrával se svou kořistí .. . Kolik nesčetných, miliono– vých obětí si vyžádaly během staletí ty pověstné bouře, taifuny, v Japonsku a na celém východním po– břeží Cíny! Ta do nesmírna se rozbíhající vypouklá plocha oceánu skrývá tolik tajemství, netušených pře­ kvapení. Celou šíří zeměkoule dělí zde Asii a Ame– riku, právě zde jsou největší hlubiny oceánu, nej– prudší bouře a smršti. Podél břehu mořského se táhne osamělá řada pus– tých, travou porostlých kopců, 80 až 100m vysokých, které strmí ojediněle v nesmírné rovině, nánosu to moře a Jang-tse-kiangu, jehož ústí jest nedaleko se– verně. Na nejvýšším kopci, pokrytém žulovými bal– vany, vyvěrá pramen. Pramen ten jest pověstný v ce– lém kraji, jelikož i za nejparnějšího léta nebo suchých roků vždy stejně živě bublá. Pohané k němu často přicházejí obětovat tajemnému božstvu toho pramene. Vždy, když jsem u toho pramene pil, obdivoval jsem to podivuhodné dílo Boží. S hory se naskytá krásný rozhled na moře stále se vlnící, na obrovskou rovinu, plochou jako dlaň, pečlivě obdělaná rýžoviště, a te– prve daleko za obzorem se modrají vysoké hory; voda tohoto pramene musí konati cestu sta kilometrů dale– kou v těch skalních žulových vrstvách, z nichž vyvěrá! » Dobrořečte, prameny, Pánu! « Co bychom byli pili v tomto kraji, kde s jedné strany se vlní příboj sla– ných vln oceánu, s druhé strany skýtá rovina jen bahnitou, páchnoucí vodu? Vzpomínka na ten pramen v Zo-pu mne sledovala po celých 15 let, prožitých zde v Cíně. Jednak jsem tím živěji cítil stesk Páně, pro– nesený ústy proroka: »Mne opustili, pramen vody živé, a vykopali si cisterny rozprýskané, které vody neudrží ... « Jak je to pravdivé, nejen pro odbojníky v starém vyvoleném národě, nýbrž i dnes, a:ť již zde v pohanské Cíně nebo u nás, kde tak mnozí konají to 51