SBORNÍK 66 SVOČ 2016

náhrady škody odpovídající zaplacenému pojistnému 69 a úhradě ze smlouvy s provozo- vatelem přilehlých garáží. Ve svém rozhodnutí soud zopakoval závěry o rozsahu náhra- dy škody z výše uvedeného rozsudku a doplnil, že za neobvyklé náklady „ lze považovat i úhradu nájemného dle smlouvy uzavřené žalobkyní za účelem zpřístupnění garáží, a to i se zřetelem k tomu, že tato nájemní smlouva byla uzavřena v jistém časovém předstihu tak, aby v souladu se svými smluvními závazky vůči žalované byla žalobkyně připravena po uvolnění garáží jejich nájem realizovat. “ V rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 903/2013 70 pak dostal Nejvyšší soud konečně mož- nost zabývat se i pozitivní škodou. K její náhradě se postavil odmítavě. V uvedeném případě šlo o uzavírání smlouvy o dílo, žalovaná vyhrála veřejnou zakázku a žalobkyně měla být subdodavatelem žalované při jejím plnění. Žalovaná však na poslední chvíli obrátila a uzavřela smlouvu s jiným subdodavatelem. Žalobkyně následně požadovala u soudu náhradu škody ve výši ušlého zisku, který by jinak při podpisu smlouvy o dílo získala. Výsledný zisk ze smlouvy byl znalcem odhadnut na minimálně 311 000,- Kč, žalobkyně však uplatňovala pouze 101 000,- Kč. Nejvyšší soud souhlasil se závěrem odvolacího soudu, když konstatoval, „že uplatněná náhrada škody vycházející z kalku- lace případného zisku z realizované smlouvy nepředstavuje v projednávané věci škodu vzniklou v příčinné souvislosti s jednáním žalované o uzavření smlouvy. Takovouto škodou by nebyly ani obvyklé provozní náklady při uzavírání smlouvy, ale případně mimořádné náklady, jejichž potřeba by vyvstala v důsledku specifických požadavků druhé strany při jednání o uzavření smlouvy. (…) Lze uzavřít, že tvrzený ušlý zisk žalobkyně není v projednávané věci v příčinné souvislosti s tvrzeným jednáním žalované o bezdůvodném ukončení jednání o uzavření smlouvy mezi účastníky. “ Podle soudu tak pozitivní zájem poškozeného v případě ukončení kontraktačního procesu nepředsta- vuje měřítko pro náhradu škody. Svůj závěr opřel o argument, že v takovém případě chybí mezi porušením povinnosti a následkem příčinná souvislost. Lze tedy shrnout, že Nejvyšší soud ve své dosavadní judikatuře připouští náhradu negativní škody. Negativní interes se však hradí pouze v té části, která odpovídá sku- tečné škodě – hradí se tak skutečně vynaložené náklady, a to navíc pouze ty neobvyklé. In concreto půjde o náklady, které byly vynaloženy v důsledku specifických požadavků druhé strany při jednání o uzavření smlouvy. K části negativní škody ve formě ušlého zisku (tedy tzv. ztráta obdobné příležitosti) se zatím Nejvyšší soud nevyjádřil, z jeho rozhodovací praxe však lze vyčíst, že její náhradu nepřipouští. Pozitivní škoda pak není v příčinné souvislosti s porušením povinnosti, nárok na její náhradu proto neexistuje. Výklad, který zaujal Nejvyšší soud v režimu bývalého občanského zákoníku, se setkal s kritikou. Hulmák mu vytýká omezení na neobvyklé, a ne tedy veškeré vynaložené ná- klady. 71 Autor však jde se svým kritickým postojem dále, když nesouhlasí ani s omeze-

69 Náhradou této částky se soud nijak nezabýval. 70 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 23 Cdo 903/2013. 71 HULMÁK , op.cit., s. 58 nebo též HRÁDEK, op.cit., s. 113.

207