SBORNÍK 66 SVOČ 2016

S tím souvisí rovněž nemožnost vytvoření obecných kritérií, která by soudce jen jednoduše aplikoval na určitý případ. Při hodnocení souladu či rozporu s dobrými mravy naopak „musí být brán zřetel na konkrétní individualizovaný případ; nezáleží tolik na subjektivním názoru jednotlivce, jako na hodnocení společenském, objektivizovaném.“ 62 Sankce za rozpor s dobrými mravy je dvojí, resp. trojí. V případě právního jednání odporujícího dobrým mravům je následkem jeho neplatnost, přičemž dle intenzity rozporu se může jednat o neplatnost absolutní nebo relativní. Sankcionovaný (formou neposkytnutí právní ochrany) je rovněž i výkon práva v rozporu s dobrými mravy, a to prostřednictvím k němu superiorní zákaz zneužití práva 63 , k tomu blíže dále. 2.3 Obecně k zásadě poctivosti a poctivého obchodního styku Dalším ekvitním principem je vedle dobrých mravů též zásada poctivosti, někdy nazývána jako dobrá víra v objektivním smyslu či fair dealing 64 . Výslovnou proklamaci nalezneme v ustanovení § 6 občanského zákoníku, který formou generální klauzule zakotvuje obecnou povinnost jednat v právním styku poctivě. Pod tímto výrazem lze rozumět jednu z forem obecné slušnosti směřující zejména k poctivé ohleduplnosti vůči zájmům jiných osob 65 (tzv. aktivní složka) a z toho plynoucí ochraně důvěry (le- gitimního očekávání) smluvní strany v poctivost takového jednání protistrany (tzv. pasivní složka). 66 Zásada poctivosti se přitom aplikuje ve vztazích, kde význam důvěry vystupuje nejvíce na povrh, tedy především ve smluvních závazkových vztazích, ale např. i v podobě předsmluvní odpovědnosti či korporační loajality. Přestože ve staré právní úpravě nebyl výslovně zakotven, na jeho existenci to přirozeně nic neměnilo 67 , neboť jde o obecný standard jednání v právním styku 68 , což v mnoha nálezech potvrdil i Ústavní soud 69 . Mimo obecnou povinnost poctivosti byly v platném právu nalézány i její další pro- jevy a zásady v poměru speciality. Tradičně zejm. zásada poctivého obchodního styku, pokládaná za jednu z vůdčích zásad obchodního zákoníku. Ačkoliv byla zmíněna jen v jeho jediném ustanovení 70 , svými aplikačními důsledky poměrně výrazně ovlivňova- la obchodněprávní závazkové vztahy. Rekodifikace toto ustanovení nicméně výslovně nepřevzala a o zásadě se zmiňuje pouze na relativně nevýznamném místě v souvislosti 1TEhJe3 62 Rozsudek NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 1842/2008. 63 MELZER, F a P. TÉGL. Občanský zákoník: velký komentář . Praha: Leges, 2013, s. 170. 64 NOVÝ, op. cit., s. 8. 65 TICHÝ, L. Obecná část občanského práva . Praha: C.H. Beck, 2014, s. 67. 66 MELZER, F a P. TÉGL. Povinnost jednat v právním styku poctivě [online]. Bulletin Advokacie, 2014 [cit. 1. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/povinnost-jednat-v-pravnim-styku-poctive 67 Absence explicitní zmínky ovšem zřejmě vedla k jeho ztotožňování se zásadou dobrých mravů. K jejich vzájemnému vztahu viz níže. 68 MELZER, F a P. TÉGL. Občanský zákoník: velký komentář , op. cit, s. 102. 69 Srov. nález ÚSČR, sp.zn. II.ÚS sociálním styku je základním předpokladem pro fungování komplexní společnosti“ 70 Ustanovení § 265 obchodního zákoníku ve znění k 31. 12. 2013.

229