SBORNÍK 66 SVOČ 2016

zneužití práva se dle důvodové zprávy musí namítat 80 , jako správnější se mi nicméně v situaci výkonu práva v rozporu s jeho účelem zdá přihlížení ex officio 81 . 2.4 Analytická část 2.4.1 Úvodní přehled Nyní je načase se přesunout od obecných otázek a do jisté míry nekonečného pátrá- ní po vhodných definicích k řešení konkrétních právních problémů, v nichž přicháze- ly do úvahy zásady dobrých mravů a poctivého obchodního styku. Zřejmě nejčastěji se soudní rozhodování týkalo řádného a včasného plnění úroku z prodlení a smluvní pokuty včetně jejich výše. Těžiště bude spočívat v rozboru spíše novější judikatury (cca z let 2013- 2016), kterou se pokusím zasadit do kontextu s některými předchozími rozhodnutími. 2.4.2 Řádné a včasné plnění Ačkoliv je řádné a včasné plnění závazku (zásada pacta sunt servanda) významným projevem zásady poctivosti a slušnosti v právním styku 82 , zdá se, jakoby se zvyklostí dnes stával spíše opak a za neslušný pokládán požadavek na splnění dlužníkovy po- vinnosti včetně dohodnuté sankce. To lze ilustrovat kupř. na nedávném posuzovaném případu, ve kterém se žalobce domáhal zaplacení částky s úrokem s prodlením ve výši 0,15% denně, v době vydání rozsudku převyšujícího žalovanou částku již trojnásobně. Žalovaný od počátku odmítal dluh v požadované výši uhradit, ačkoliv jeho větší část uznával. Po řadě procesních úkonů, kterými se mu podařilo celé řízení prodloužit, následně podal námitku rozporu požadovaného úroku z prodlení se zásadou poctivého obchodního styku. Nejvyšší soud nicméně žalovanému vytkl, že se nepokusil mini- malizovat důsledky prodlení, nota bene s výší úroků nepřevyšující obvyklé standardy, úhradou alespoň jím uznané částky. „Nelze vnímat jako porušení [zásady poctivého ob- chodního styku], když věřitel v případě prodlení dlužníka uplatní sjednaný postih za pro- dlení.“ 83 Naopak, jak pregnantně shrnul v jiném rozhodnutí, „v rozporu s uvedenou zásadou je prodlení [dlužníka] s úhradou závazku.“ 84 Řádné nesplnění závazku ovšem je mnohdy vyvoláno i prodlením věřitele, nepři- jme-li řádně nabídnuté plnění či neposkytne-li potřebnou součinnost. Právě nepo- skytnutí kooperace bylo Nejvyšším i Ústavním soudem posouzeno za jistých okolností jako rozporné se zásadou poctivého obchodního styku. V posuzovaném případě se ob- 80 „Má-li tedy být sankce naplněna, závisí to, (...), na vůli osoby zneužitím práva dotčené.“ Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku [online]. Justice.cz [cit. 2. 3. 2016]. Dostupné z: http://obcanskyzako- nik.justice.cz/images/pdf/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 81 Srov. MELZER, F a P. TÉGL. Občanský zákoník: velký komentář , op. cit, s. 155. Osobně se domnívám, že by tomu tak mělo být také proto, že zneužití práva vůči druhému je natolik závažným jevem nabou- rávajícím samou podstatu práva jako spravedlivého řádu a jeho cíl v rovnováze zájmů. 82 Někdy bývá považována i za „nejvyšší zásadu právní“. Srov. KNAPP, V. Teorie práva . Praha: C. H. Beck, 1995, s. 84. 83 Usnesení NS ČR, sp. zn. 23 Cdo 2565/2012 84 Usnesení NS ČR, sp. zn. Cmo 483/2014-203, cit. dle I. ÚS 3691/15. Platí zde ostatně Celsův výrok: „Poctivost vyžaduje, aby se uskutečnilo, co bylo dohodnuto“ (Digesta 19,2,21)

231