SBORNÍK 66 SVOČ 2016

kotvení však vzbuzuje pro svoji nepovedenou formulaci i aplikační důsledky řadu po- chybností 136 , za užití doslovného výkladu může podnikatelskou praxi zcela ochromit. Pro podnikatelské vztahy je naopak vyloučeno použití institutu lichvy a neúměrné- ho zkrácení. Otázkou je, zda za předpokladu chápání tohoto ustanovení jako speciál- ního pravidla k obecným zásadám zároveň není možné namítat ani rozpor s dobrými mravy a poctivostí. 137 Nezbývá tak než vyčkat na postoj soudů, ačkoliv i vzhledem k dosavadní neochotě potenciálních žalobců nelze strmý nárůst posuzovaných případů příliš očekávat. 3.4 Institut předsmluvní odpovědnosti V právním styku někdy přetrvává dogma, že stranám vznikají práva a povinnosti až okamžikem uzavření smlouvy. Není tomu tak. Snad netřeba připomínat, že každý nese povinnost slušnosti vůči druhému vždy a za všech okolností, to přirozeně platí i v rámci předsmluvních vztahů. Ačkoliv má každý v souladu se zásadou autonomie vůle výsostné právo do smluvního vztahu nevstoupit, v případě porušení některých právně relevantních norem slušnosti je vůči druhé straně odpovědný. Odpovědnost zde vyvěrá z obecného principu poctivosti, tak jak byl již popsán výše, chránícím pře- devším důvěru v poctivé jednání druhé strany. 138 Zakázáno je de lege lata explicitně zejména vést jednání „naoko“ 139 a přerušit jednání o smlouvě ve fázi, „kdy se uzavření jeví jako vysoce pravděpodobné“, 140 Obsažena je také informační povinnost 141 a ochrana důvěrných informací před jejich zneužitím i vyzrazením 142 . Přestože lze nepochybně značně kvitovat snahu zákonodárce o potírání těchto zřej- mých neslušností 143 , praktický pohled vznáší řadu pochybností především v otázce une- sení důkazního břemena. Potenciální žalobce může mít poměrně velké potíže s proka- zováním skutečné neexistence úmyslu uzavřít příslušnou smlouvu či spravedlivého dů- vodu pro ukončení jednání. 144 Vzhledem ke specifickému výkladu obchodněprávních 136 K tomu více srov. BEJČEK, Soukromoprávní ochrana slabšího obchodního partnera , op. cit. 137 J. Bejček tvrdí, že tomu tak není. Srov. BEJČEK, J. Malí a střední podnikatelé jako slabší strana v hospo- dářském styku? [online]. Obchodněprávní revue 11-12, 2014, C.H.Beck [cit. 2. 3. 2016]. Dostupné z: http://bit.ly/1RKjikA 138 Hulmák, M.: Limity předsmluvní odpovědnosti [online]. Bulletin advokacie 3, 2011, C.H.Beck [cit. 2. 3. 2016]. Dostupné z: http://bit.ly/1UugnBw 139 Ustanovení § 1728 občanského zákoníku zakazující zahájit vyjednávání, které dle úmyslu jedné stran nemá vést k uzavření smlouvy. 140 Ustanovení § 1729 občanského zákoníku. 143 Obchodní zákoník ani občanský zákoník z roku 1964 obecně institut předsmluvní odpovědnosti neu- pravovaly. Judikatura zastávala názor, že v případě odpovědnosti za škodu vzniklé tvrzeným porušením předsmluvní povinnosti, tedy např. ukončením jednání o uzavření smlouvy, musely být splněny základ- ní předpoklady odpovědnosti za škodu podle ustanovení § 420 občanského zákoníku. K tomu srov. usnesení NS ČR, sp. zn. 23 Cdo 903/2013. 144 Německý BGB kupř. poskytuje poškozenému výhodnější postavení presumpcí zavinění a nestanovením exkulpačních důvodů. K tomu srov. SOROKOVÁ, M. Předsmluvní fáze obchodněprávní kontraktace 141 Ustanovení § 1728 odst. 2 občanského zákoníku. 142 Ustanovení § 1730 odst. 2 občanského zákoníku.

239