SBORNÍK 66 SVOČ 2016

ních zásad, s cílem zjistit rovněž ono okřídlené „law in action“, tedy skutečnou roli slušnosti v právní regulaci těchto vztahů. Nyní je načase shrnout a zhodnotit výsledky tohoto bádání. Z provedené analýzy plyne, že slušnost (v objektivním smyslu) plní v tuzemském právu především funkci limitace vůči zásadě smluvní autonomie. Pro ekvitní zásady je typické, že v praxi působí jako korektiv výkonu práv z již existujících vztahů, tedy jako „prostředek ultima ratio jak ve výjimečných případech zmírnit či odstranit přílišnou tvrdost zákona v situaci, ve které by se přiznání uplatněného nároku jevilo krajně nespra- vedlivým.“ 149 Nejprve tedy musí být vyčerpána litera zákona a až poté by, ovšemže se zřetelem k právní jistotě a smluvní svobodě stran, mělo být užito nepsaných zásad. 150 Cílem je přitom přirozeně zachovat co možná největší dohodu stran. Konkretizované podoby slušnosti (inkorporací) naopak autonomii vůle omezují již v prvopočátku do- datečnými právními povinnostmi. Ať již se jednalo o kupř. připuštění moderace smluvní pokuty, odepření ochrany právu vykonanému po letech v rozporu s předchozím slibem či nemožnost vázání spl- nění závazku na objektivních okolnostech, ve všech těchto případech soudy odhlédly od tradiční formule vigilantibus iura scripta sunt . 151 Je legitimní vyjadřovat z připou- štění těchto zásahů do smluvených povinností obavy, ostatně právní jistota i smluvní svoboda jsou jedny z nejvýznamnějších právem chráněných zájmů. 152 Nicméně, sou- kromé právo je tradičně postaveno nejen na zásadě autonomie vůle 153 , nýbrž i zásadě rovnosti, jenž naopak zajišťuje, že svoboda jednotlivce bude limitována způsobem, aby byly za srovnatelných podmínek zajištěna stejná rovnost (možnosti) pro všech- ny. 154 Podstata práva, jakožto opravdového ars boni , spočívá v neustálém vážení těchto zájmů, hledání optimálního bodu mezi oběma extrémními polohami a tím tak do- 149 Rozsudek NS ČR, sp. zn. 32 Cdo 2944/2011. 150 GAJDÍKOVÁ, M. Zásada poctivého obchodního styku [online]. Diplomová práce. Praha: Univerzita Karlova. Právnická fakulta, 2014, s. 21 [cit. 5. 3. 2016]. Dostupné z: bit.ly/1nMoFaP 151 Její uplatňování glosuje K. Šimáčková: „Mám často pocit, že jsme jako učitelé na právnické fakultě zkla- mali, když vidím pěkně rostlého, dobře oblečeného mladíka v perfektně padnoucím obleku, jak omílá jedinou latinskou větu, kterou zná: „Vigilantibus iura scripta sunt.“ (A už jsem to slyšela v souvislosti s restitučními spory, u invalidního důchodu pro duševně nemocného nebo u případu Romky sterilizované v den, kdy porodi- la).“ Srov. ŠIMÁČKOVÁ, K. Nejnespravedlivější rozsudky [online]. Jiné právo, 1. června 2011 [cit. 5. 3. 2016]. Dostupné z: http://bit.ly/1LneDbQ 152 V tomto duchu se někdy mluví o tzv. soukromém zákonodárství mezi smluvními stranami. K tomu srov. TICHÁ, op. cit. 153 Kterou zdůrazňují autoři nového kodexu. Srov. Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku, op. cit., s. 20 či ELIÁŠ, op. cit. 154 V této souvislosti lze uvést známé francouzské úsloví o „svobodě lišky ve svobodném kurníku.“ To je situ- ace, které se právo snaží prostřednictvím zásady rovnosti zabránit. Nota bene, právě zajištěním, že jedna strana nebude moci druhé vnutit proti její vůli povinnost, založit právo či ho neslušným způsobem vy- konávat, se prosadí skutečná autonomie vůle. K tomu srov. HURDÍK a LAVICKÝ, op. cit. či BEJČEK, Soukromoprávní ochrana slabšího obchodního partnera, op. cit.

241