SBORNÍK 66 SVOČ 2016

majetek). 19 Licence GNU GPL v. 3 se o morálních právech nezmiňuje vůbec, a to jednoduše proto, že tato licence pochází z USA. Licence EUPL v. 1.1 ve svém čl. 2 stanoví, že v zemích, které přiznávají autorům i morální práva (např. Česká republika a Německo) se poskytovatel licence vzdává vykonávání těchto morálních práv. I přes výše nastíněné rozdíly, vyplývající z rozdílných pojetí autorského práva, si nejproblematičtější a nejzásadnější otázku kladou v jednotlivých právních kulturách právníci stejně: Jsou veřejné licence platné a vymahatelné u soudu? Nejistota v tak elementární otázce, jakou je platnost veřejné licence, panuje zejména proto, že téměř neexistuje soudní judikatura, která by měla konečné slovo. V následu- jících kapitolách bude demonstrováno, že FOSS je využíván čím dál větším počtem nejen běžných uživatelů, ale i obchodních korporací. Neexistence širší judikaturní praxe může být překvapením zejména proto, že k porušování veřejných licencí dochá- zí pravděpodobně denně (viz 4.4. FOSS v komerčním prostředí – několik postřehů na závěr). Důvodem, proč spory nejsou projednávány před soudy, mohou být prozaic- ké. Například se FOSS komunita nebo autor díla o porušování licence vůbec nedozví. Důvody mohou být i pragmatické; i když se autor o porušování veřejné licence dozví, nejdříve kontaktuje narušitele a v duchu filozofie FOSS, která spíše než monetární zadostučinění prosazuje vymáhání uživatelských svobod, se snaží s narušitelem vyjed- návat a dohodnout, aby licenci dodržoval. Nejistota ohledně výsledků soudního řízení, kterou způsobuje právě nedostatek předchozích rozhodnutí, klade na potencionální strany sporu vysoké transakční náklady (a v USA zejména vysoké náklady na právní zastoupení) a rovněž neformální ekonomický vliv velkých společností, které se porušo- vání FOSS licencí dopouští, není zanedbatelný. 20 Můžeme ale spolu s McDonaghem předpokládat, že v budoucnu vyvstanou tzv. „hard cases“ neboli složité případy, které budou formovat další směřování celé FOSS komunity. 21 I přes úvodní pesimismus se veřejné licence přece jen staly předmětem několika soudních sporů. O veřejných licen- cích rozhodovaly soudy v Německu, ve Francii a samozřejmě soudy USA. 22 Nebyly to ale soudy USA, kdo položil základ pro judikaturu v oblasti vymáhání veřejných licencí, nýbrž soudy v Evropě. 23 Jedním z nejcitovanějších a nejzásadnějších rozsudků týkajících se FOSS z pera evropských soudců, je rozsudek Zemského soudu v Mnichově populárně označova- ný jako Welte v. Sitecom, ve kterém soud potvrdil vymahatelnost veřejných licencí (konkrétně licence GNU GPL v. 2). 24 Jedním z nejzásadnějších a nejcitovanějších roz- 19 17 U.S.C. § 201d. 20 KARNI, L. The Price of Free Software: Information Costs and the Free Software Foundation´s General Public License. AIPLA Quarterly Journal . 2012, roč. 40, č. 3, s. 479. 21 SHEMTOV; WALDEN , ref. 5, s. 105. 22 Tamtéž, s. 105. 23 O‘NEILL, J. B.; GASPAR, C. J. What Can Decisions by European Courts Teach Us about the Future of Open-Source Litigation in the United States. AIPLA Quarterly Journal . 2010, roč. 38, č. 4, s. 439. 24 Rozsudek Landgericht München, 2004.

280