SBORNÍK 66 SVOČ 2016

osoba označena přímo před vzorkem ukázaných osob. V dodatečném výslechu, kde není nezúčastněná osoba, může orgán činný v trestním řízení poznávajícímu sdělit či naznačit, koho měl označit. Pokud by následně došlo k nové rekognici, nebude již pro poznávajícího problém označit „správnou“ osobu. Takto označené osobě bude zcela k ničemu, že má možnost si zvolit číslo a pořadí, neboť je předem „odsouzena“ k po- znání. Jsem proto toho názoru, že by rekognice neměla být opakována. Mělo by pouze dojít k výslechu poznávajícího, k němuž následně bude přihlédnuto jako k důkazu výslechem. Tento závěr tak klade větší nároky na orgány činné v trestním řízení, aby vždy předem zvážily, zda je na místě provedení rekognice skryté či nikoliv. 6. Rekognice jako neodkladný úkon Rekognice osob může mít povahu neodkladného úkonu ve smyslu § 158a TŘ a § 160 odst. 4 TŘ. Může se tedy jednat o takový úkon, který vzhledem k nebezpečí zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. 20 K rekognici osoby jako k neodkladnému úkonu tak má být přistoupeno v situacích, kdy nejsou k dispozici jiné prostředky (důkazy) pro zahájení trestního stíhání určité osoby. 21 K tomuto by mělo být přistoupeno také v případech, kdy prostředky, které jsou k dispozici, mohou ohrozit důkazní význam rekognice. Za těchto předpokladů nemá nepřítomnost obhájce u rekognice za následek nepoužitelnost tohoto úkonu jako důkazu v řízení před soudem. 22 Obecně lze usoudit, že rekognice má být provádě- na v té fázi řízení, ve které její potřeba jakožto důkazního prostředku vyvstane. 23

20 Viz ustanovení § 158a TŘ 21 Usnesení Vrchního soudu v Praze z 30.08.2007, sp.zn. 2 To 64/2007, též pod TR 11/2007 22 Usnesení Vrchního soudu v Olomouci z 22.03.2002, sp.zn. 1 To 29/2002, též pod R 33/2003 tr., dále Usnesení Vrchního soudu v Praze z 17.07.2003, sp.zn. 2 To 104/03, též pod TR 10/2003 23 Usnesení Nejvyššího soudu z 06.05.2003, sp.zn. 4 Tz 20/2003, též pod T 601, které stanoví: „Rekognice by měla být prováděna až v řízení před soudem pouze tehdy, pokud potřeba jejího provedení vyvstala teprve v hlavním líčení na základě provedeného dokazování. Jestliže je nutnost provedení rekognice zjevná již v pří- pravném řízení a státní zástupce ji přesto neprovedl nebo nenechal provést policejním orgánem, ale podal k soudu obžalobu s tím, že rekognici lze provést až v řízení před soudem, může to být důvod k vrácení věci státnímu zástupci k došetření, jestliže ostatní důkazy dostatečně neodůvodňují postavení obviněného před soud.“

363