SBORNÍK 66 SVOČ 2016

7. Vady realizace rekognice a její procesní důsledky Základním předpokladem řádně získaného důkazu je zákonnost samotného dokazo- vání, tedy v našem případě zákonnost provedení rekognice osob. Zákonností dokazování se rozumí, že se jedná o důkazní prostředek podle zákona přípustný a získaný řádným postupem v souladu s právními předpis. 24 Pokud soud se- zná, že dokazování neproběhlo v souladu se zákonem, prohlásí získaný důkaz za důkaz absolutně neúčinný. U takového důkazu již není třeba se zabývat dalšími stránkami hodnocení důkazů (např. z hlediska důkazní síly) a soud k němu vůbec nepřihlédne, je vyloučen z hodnocení při zjišťování skutkového stavu věci. 25 Absolutně neúčinný důkaz je důsledkem podstatné a neodstranitelné vady – v řízení nemohou být použity jako důkazy poznatky, které sice byly získány procesním dokazováním, avšak při je- jich obstarávání či provádění došlo k porušení právního předpisu, které mělo povahu podstatné vady řízení. Po nápravě vady absolutně neúčinného důkazu opakováním příslušného úkonu trestního řízení, popřípadě jiným odstraněním podstatné vady, je zpravidla možné použít v dalším řízení pouze nový, bezvadně opatřený a provedený důkaz – tj. však u rekognice problematické vzhledem k výše nastíněné neopakovatel- nosti. Původně vadně provedený důkaz lze v dalším řízení použít pouze v případech relativní neúčinnosti. 26 Relativní neúčinnost důkazu je důsledkem existence podstatné (závažné) vady, která je odstranitelná. Pokud je vada, ke které došlo, nepodstatná (nezávažná), je důkaz účinný a lze ho v trestním řízení použít. Pro rozlišení relativní neúčinnosti důkazu od absolutní neúčinnosti důkazu není tedy rozhodující závažnost vady, jelikož v obou případech musí jít o vadu podstatnou (závažnou), ale to, že v případě relativně neú- činného důkazu lze jeho podstatnou vadu dodatečně odstranit a tím důkaz z hlediska použitelnosti konvalidovat. Trestní řád podstatnou vadu výslovně nedefinuje, proto je individuální posouzení nutné v každém konkrétním případě. 7.1 Vady a pochybení před samotným znovupoznáváním 7.1.1 Výslech v odpovídajícím procesním postavení před provedením rekognice V rámci oznámení trestného činu obvykle dochází k více či méně detailnímu popisu pachatele, avšak takový popis je stále jen součástí oznámení a nemůže jej být dále užito jako důkazu v trestním řízení. Pokud po oznámení trestného činu dojde k zaháje- ní trestního stíhání určité osoby, je nezbytné, aby oznamovatel opětovně uvedl popis předmětné osoby v rámci výslechu. Pouze takový výslech je relevantní z hlediska zjiš- ťování skutkového stavu věci před soudem, a jen z popisu osoby v rámci něj je možné následně dovozovat věrohodnost či nevěrohodnost provedené rekognice.

24 Jelínek, J. a kol.: Trestní právo procesní. 3. vydání. Praha: Leges. 2013, s. 401 25 Viz § 89 odst. 3 TŘ 26 Musil, J. a kol.: Trestní právo procesní. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 423

364