ZAJIŠŤOVÁNÍ V TRESTNÍM ŘÍZENÍ 2024

že pomáhat k dosažení účelu trestního řízení je právem a podle ustanovení tohoto zákona i povinností občanů. Trestní řád neobsahuje vlastní definici svědka, lze ji zpravidla nalézt v odborné literatuře. Příkladmo lze poukázat na definici Pavla Šámala, dle kterého je svědkem „ fyzická osoba předvolaná některým orgánem činným v trestním řízení, aby ve smyslu pro cesních předpisů uvedla všechny jí známé skutečnosti, které vnímala svými smysly (zrakem, sluchem, hmatem apod.) a které jsou důležité pro rozhodnutí věci.“ 1, 2 Trestní řád stanoví v § 97 TrŘ povinnost svědčit, dle které je každý povinen na předvolání dostavit se a vypovídat jako svědek o tom, co je mu známo o trestném činu a o pachateli nebo o okolnostech důležitých pro trestní řízení. Základním před pokladem pro splnění, popř. pro vynucení této povinnosti je řádné předvolání svědka. Pro případ, že by řádně předvolaný svědek nesplnil povinnost dostavit se k procesním úkonům, aniž by se dostatečným způsobem omluvil, tj. spáchal by pořádkový delikt, trestní řád stanoví podmínky pro využití dalších zajišťovacích institutů, mezi které pa tří předvedení a pořádková pokuta (§ 98 ve spojení s § 66 TrŘ). Pro úplnost je vhodné uvést, že v navazujících ustanoveních §§ 99 až 104 TrŘ je upraven zákaz výslechu svědka, právo svědka odepřít výpověď a další procesní postupy týkající se provádění výslechu svědka. Součinnost svědků a zejména jejich účast při procesních úkonech je pro většinu trestních řízení nezbytná. Jak již bylo uvedeno, trestní řád upravuje několik institu tů, prostřednictvím kterých lze jejich účast při těchto úkonech zajistit. Tyto instituty slouží k zajištění řádného průběhu trestního řízení, ve kterém by orgány činné v tomto řízení měly směřovat k naplnění jeho účelu, kterým je dle § 1 odst. 1 TrŘ náležité zjiš tění trestných činů a spravedlivé a zákonné potrestání jejich pachatelů. Vzhledem k tomu, že právní úprava týkající se zajištění účasti svědků v trestním ří zení je poměrně stručná, vyvstává řada teoretických i praktických otázek. Bylo by mož né uvažovat o zajištění účasti svědků v různých fázích trestního řízení. V tomto textu se zaměřím výhradně na zajištění účasti svědků v soudní fázi trestního řízení a dále se zaměřím na jejich případnou pasivitu, která může mít různé důsledky. Tyto budou zpravidla spočívat v krátkodobém omezení osobní svobody nebo v zásahu do majetko vé sféry, nicméně budu se zabývat i trestní odpovědností svědků za opakované neupo slechnutí výzvy dostavit se k soudu, jelikož v některých případech může být takové jed nání způsobilé naplnit skutkovou podstatu přečinu pohrdání soudem dle § 336 TrZ. 1 ŠÁMAL, Pavel. Dokazování v trestním řízení. In: ŠÁMAL, Pavel, MUSIL, Jan, KUCHTA, Josef a kol. Trestní právo procesní. 4., přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 385. 2 Obdobně např. František Púry, dle něhož je svědkem „ fyzická osoba rozdílná od obviněného, která byla vy zvána (předvolána) orgánem činným v trestním řízení, aby jako svědek vypovídala o skutečnostech důležitých pro trestní řízení, jež sama vnímala (poznala, pozorovala) svými smysly, tedy viděla, slyšela atd., anebo která se sama či z podnětu některé ze stran dostavila za tímto účelem k orgánu činnému v trestním řízení. “ [PÚRY, František. § 97. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád I (§ 1–156). Komentář. 7., doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1434.]

228