DŮKAZNÍ PROSTŘEDKY A JEJICH PŘÍPUSTNOST ZEJMÉNA SE ZAMĚŘENÍM NA KAMEROVÉ SLEDOVÁNÍ / Jakub Morávek (ed.)

úpravou tak v common law v anglické jurisdikci jako podstata zaměstnaneckého vzta- hu i v dnešní době přetrvává ryze ekonomická směna odměny poskytované masterem za práci servanta . Až do konce 70. let 20. století přitom k sobě duty of fidelity neměla protipól pod- porující ochranu práv zaměstnance. V common law se až v této době poprvé objevil v pracovním právu institut tzv. term of trust and confidence , tj. vzájemná povinnost za- městnance a zaměstnavatele k důvěře. 24 Jedná se o obecný common law institut smluv- ního práva vyvěrající z principu dobré víry. 25 Na zaměstnanecké vztahy se od této doby aplikuje právě díky jejich smluvní povaze. 26,27 Pro účely tohoto článku je především podstatné klást si otázku, jak a proč se term of trust and confidence do britského soudcovského práva dostal a v jakém sociálním a historickém kontextu prostřednictvím soudních rozhodnutí vznikl. Článek se sna- ží ukázat, že pozorování vývojové linie judikatury v common law může být zdrojem porozumění tomu, jak a k čemu budou české soudy přihlížet v souvislosti s otázkou střetu majetkových práv zaměstnavatele a osobních práv zaměstnance, a to zejména ve správním soudnictví při přezkumu rozhodnutí správních orgánů zabývajících se dodržováním povinností ve veřejném zájmu. c. Vývoj a právní realismus Term of trust and confidence v roce 1977 vykrystalizovalo jako „ revoluce v zaměst- naneckých vztazích “ 28 , díky němuž vzniklo vzájemné právo a povinnost v souvislosti s majetkovými zájmy zaměstnavatele a osobními právy zaměstnance jednat spravedlivě a rozumně, tj. fair and reasonably . 29 Toto kritérium vzájemné důvěry se váže na obou- strannost a neoddělitelnou vzájemnost, péči a spolupráci, důvěru, loajalitu a autono- mii zaměstnance. Technicky vzato bylo příležitostí pro judikování povinnosti vzájemné důvěry le- gislativní zakotvení práva zaměstnance na nikoliv nespravedlivé skončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. Za určitých okolností bylo na základě této zákonné povinnosti možno považovat za nespravedlivé skončení pracovního poměru i situa- ci, kdy zaměstnanec sám kvůli chování zaměstnavatele pracovní poměr ukončil bez výpovědní doby. 30 Soudci se však potýkali s nejasností, za jakých podmínek k takové situaci může dojít. Proto byl soud nucen vyložit, že se jedná o situaci, kdy lze chování 24 Ibid, 118. 25 Alan L Bogg, ‘Good Faith in the Contract of Employment: A Case of the English Reserve’ (2011) 32 Comparative Labor Law & Policy Journal. 729. 26 Mahmud proti Bank of Credit and Commerce International SA [1998] A.C. 20, HL. 27 Bob Hepple, Hamlyn Lectures – Rights at Work: Global, European and British Perspective (Sweet & Maxwell 2005). 28 Johnson proti Unisys, [2001] I.C.R. 480,495 (H.L.). Lord Hoffmann. 29 Alan L Bogg, (n 25) 747. 30 Employment Rights Act, 1996, c.2, § 95.

47