DŮKAZNÍ PROSTŘEDKY A JEJICH PŘÍPUSTNOST ZEJMÉNA SE ZAMĚŘENÍM NA KAMEROVÉ SLEDOVÁNÍ / Jakub Morávek (ed.)

zaměstnavatele považovat za „ zavrženíhodné porušení smlouvy “ 31 . Tento výklad podnítil další rozhodovací činnost soudů zaměřenou na smluvní podstatu zaměstnaneckého vztahu a prozkoumání povinnosti vzájemné důvěry a jejího porušení ze strany zaměst- navatele. 32,33 To vedlo až ke stanovení závazného testu, že „ zaměstnanec či zaměstnavatel se nesmí bez rozumné příčiny (reasonable cause) chovat tak, že by svým jednáním předvída- telně či pravděpodobně zničil či vážně poškodil vztah vzájemné důvěry mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem “. 34 V 90. letech 20. století House of Lords (tedy Nejvyššího soudu) ve své judikatuře objasnil, z jakých důvodů došlo k tomuto průlomu v pracovním právu v anglickém soudcovském právu. Poprvé se posouzením Nejvyšší soud zabýval v případě Malik pro- ti Bank of Credit and Commerce International SA (BCC1) 35 .V tomto případě Nejvyšší soud judikoval, že zaměstnavatel, který uzavřel podvodný a nečestný obchod, důvod- ně zapříčinil porušení povinnosti vzájemné důvěry k zaměstnanci, což vedlo ke vzni- ku újmy na reputaci zaměstnance a ztrátě na jeho zisku. Statutory law tak vytvořilo formální cestu, jak mohlo ke vzniku povinnosti vzájemné důvěry dojít. Důvod, proč k tomu došlo, je nutno ale hledat v hlubší analýze soudcovské argumentace. Lord Steyn v případu Johnson v. Unisys, 36 v němž se Nejvyšší soud zabýval vztahem mezi povinností vzájemné důvěry a zákonným zákazem nespravedlivého skončení pra- covního poměru, vysvětlil, že došlo k výrazným změnám v kolektivním vyjednávání. Právě kolektivní vyjednávání bylo po dlouhou dobu nejvýraznějším zdrojem ochrany práv zaměstnanců. 37 Od konce 70. let se však tento prvek zvyšující vyjednávací sílu za- městnanců začal vytrácet. Jestliže v roce 1980 zaštiťovalo kolektivní vyjednávání 83% zaměstnanců, v roce 1998 už to bylo pouze 35%. 38 Zásadním pramenem veškerých záruk zaměstnanců se tak postupně stávala jejich individuální práva, která však zprvu postrádala vyjednávací sílu, která dříve byla vlastní odborovým kolektivním jednáním. Common law na tento jev reagovalo právě přijetí m principu dobré víry v podobě im- plicitních term of trust and confidence. 39 Narůstalo tak povědomí o ochraně postavení zaměstnanců postupně prosazované i v sociální legislativě, což kontrastovalo s filozofií do té doby raženou v judikatuře common law směřující k tržnímu individualismu. Je proto možno tvrdit, že judikatura zákládající a rozvíjející povinnost vzájemné důvěry v zaměstnaneckých vztazích je vzhledem ke způsobu svého odůvodnění vzorovým pří- kladem právního realismu , kdy soudce při rozhodování bere v potaz nejen literu zákona

31 Western Excavating proti Sharp , [1978] QB. 761, 764. 32 Woods proti. WM Car Services [1981] I.C.R. 666, 670. 33 Johnson proti Unisys Ltd. , [2001] I.C.R. 480,489-90 (H.L.). 34 Woods proti WM Car Services [1981] I.C.R. 666, 670. 35 Malik v. Bank of Credit and Commerce Int‘lS.A., [1997] I.C.R. 606, 622 (H.L.). 36 Johnson v. Unisys Ltd. , [2001] I.C.R. 480,489-90 (H.L.).

37 Ibid 490F. 38 Ibid 490F. 39 Alan L Bogg, (n 25) 747.

48