DŮKAZNÍ PROSTŘEDKY A JEJICH PŘÍPUSTNOST ZEJMÉNA SE ZAMĚŘENÍM NA KAMEROVÉ SLEDOVÁNÍ / Jakub Morávek (ed.)

2.1 Obecné předpoklady pro zavedení videokamer na pracovišti Při rozhodování, zda a v jakém rozsahu bude pracoviště monitorováno prostřed- nictvím kamer, musí zaměstnavatel porovnat jednotlivé zájmy (resp. práva) na straně zaměstnavatele a zaměstnance a zvážit, do jaké míry budou tyto zájmy dotčeny v přípa- dě zavedení/nezavedení konkrétního kamerového systému (tzv. Interessenabwägung). Na straně zaměstnavatele je monitoringem sledován cíl chránit svůj majetek a své podnikaní, přičemž odpovídající právo je zakotveno v čl. 12 a 14 Základního záko- na SRN (německy Grundgesetz, dále jen „GG“). K instalování videokamer je dále zaměstnavatel veden z důvodu zajištění řádného dodržení pracovního řádu a plnění jiných povinností vyplývajících z pracovního poměru. Dle rozsudku Zemského sou- du v Mnichově ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 5 HKO 1387/10 může být compliance systém, který vykazuje mezery nebo u kterého není zajištěno jeho řádné dodržování, považován za porušení povinností členů představenstva. Z takového porušení lze ná- sledně vyvodit jejich odpovědnost za škodu, jež byla společnosti způsobena z důvodu nedostatečné kontroly zaměstnanců a dodržování nastavených pravidel. V případě zaměstnance mohou videokamery zasáhnout do jeho práva na roz- voj osobnosti a ochranu lidské důstojnosti a soukromí, kterou mu zaručuje čl. 1 a 2 odst. 1 GG. Současně je prostřednictvím pořizování obrazového záznamu dotčeno jeho tzv. právo na vlastní obraz (německy Recht am eigenen Bild), které zakotvuje Zákon o autorském právu (německy Gesetz betreffend das Urheberrecht an Werken der bildenden Künste und der Photographie). Tento zásah do práv zaměstnanců je na rozdíl od sledování osob v ulicích, na nádražích a jiných veřejně přístupných mís- tech daleko závažnější, a to proto, že zaměstnanci nemohou uniknout monitorování na pracovišti a stávají se tak objektem sledování po celou pracovní dobu. 7 Objektivy videokamer zachycující chování, mimiku a zvyky zaměstnanců na pracovišti rovněž vytvářejí vysoký tlak, aby zaměstnanci přizpůsobili své chování požadavkům zaměst- navatele, přičemž v případě nedodržení či odchýlení se od těchto pravidel mohou být vystaveni kritice, posměchu nebo dokonce sankci (tzv. Verhaltensbeeinflussung). 8 Tyto dva protichůdné zájmy zaměstnance a zaměstnavatele je nezbytné porovnat a zvážit vždy před zavedením videokamer na pracovišti. Aby monitorování bylo opráv- něné, musí zájem zaměstnavatele jasně převážit nad zájmem zaměstnance na ochranu svého soukromí a své osobnosti. 9 Konkrétním příkladem, kdy zájmy zaměstnavatele převáží nad zájmy zaměstnanců, může být kontrola dodržování pracovních povinností,

7 Rozsudek BAG ze dne 7. 10. 1987, sp. zn. 5 AZR 116/86. 8 Rozsudek BAG ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 1 ABR 21/03.

9 Uvedené vyplývá rovněž z recitálu č. 47 nařízení GDPR, které říká, že „ [ O ]právněné zájmy správce […] se mohou stát právním základem zpracování za předpokladu, že nepřevažují zájmy nebo základní práva a svobody subjektu údajů, a to při zohlednění přiměřeného očekávání subjektu údajů na základě jeho vztahu se správcem. “

59