DŮKAZNÍ PROSTŘEDKY A JEJICH PŘÍPUSTNOST ZEJMÉNA SE ZAMĚŘENÍM NA KAMEROVÉ SLEDOVÁNÍ / Jakub Morávek (ed.)

jménem a kontaktními údaji osoby odpovědné za sledování. V praxi je informační povinnost plněna zejména prostřednictvím informačních tabulek doplněných o pikto- gramy kamerového sledování, které se instalují na místa nacházející se těsně před vstu- pem do monitorovaného prostoru. V případě, že bude na základě sledování veřejně přístupného prostoru identifikována konkrétní osoba, musí být dle § 4 odst. 4 BDSG informována v souladu s článkem 13 a 14 nařízení GDPR. S ohledem na požadavek informovat osoby o prováděném monitoringu není pří- pustné používat skryté videokamery ke sledování veřejných prostor. Judikatura BAG 12 však dovodila, že za určitých okolností může zaměstnavatel instalovat ve veřejně pří- stupných prostorech tajné videokamery, pokud jejich cílem je usvědčit zaměstnance ze spáchání trestného činu nebo závažného porušení pracovněprávních povinností a ne- lze použít jiného prostředku k opatření důkazů. 2.3 Sledování zaměstnanců na pracovišti, které není veřejně přístupné Příkladem monitoringu prováděného na pracovišti, které není veřejně přístupné, mohou být výrobní haly či kanceláře. I zde je nutné rozlišit mezi otevřeným a skrytým sledováním zaměstnanců. 2.3.1 Viditelné sledování zaměstnanců Zaměstnavatel může nainstalovat viditelné videokamery na pracovišti pouze za předpokladu, že jeho zájem na jejich zavedení převáží nad zájmy zaměstnanců na ochranu jejich osobnosti a soukromí a současně že kamery představují přiměřený prostředek kontroly. Na základě výše uvedených principů definovala judikatura a oborná literatura ně- kolik absolutních zákazů týkajících se sledování na pracovišti prostřednictvím videoka- mer, a to zejména jako reakci na stále větší intenzitu zásahu do soukromí zaměstnanců s ohledem na technologický vývoj videokamer a rovněž na skutečnost, že zaměstnanec nemá prakticky možnost uniknout jejich objektivům, neboť pracoviště představuje místo, kde je povinen se během své pracovní doby zdržovat. Prvním zákazem je zákaz podrobení zaměstnance permanentnímu sledování na pracovišti, resp. neohraničení doby nahrávání. 13 Důvodem je vysoká míra zásahu do soukromí zaměstnance odrážející se zejména v tlaku na zaměstnance přizpůsobovat své chování během celé své pracovní doby. Dalším omezením je nemožnost monitorovat místnosti, které zaměstnancům slou- ží jako osobní prostory. Mezi ně patří převlékárny, místnosti pro odpočinek a spánek, 12 Rozsudek BAG ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 2 AZR 153/11 nebo rozsudek BAG ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 2 AZR 797/11. 13 Rozsudek BAG ze dne 7. 10. 1987, sp. zn. 5 AZR 116/86 nebo rozsudek BAG ze dne 14. 12. 2002, sp. zn. 1 ABR 34/03.

61