DŮKAZNÍ PROSTŘEDKY A JEJICH PŘÍPUSTNOST ZEJMÉNA SE ZAMĚŘENÍM NA KAMEROVÉ SLEDOVÁNÍ / Jakub Morávek (ed.)

Na základě obecných zásad však bylo formulováno pravidlo, že za důkaz nelze v soudním řízení použít informace získané porušením právních ustanovení, jestli- že daná ustanovení spojují se svým porušením (a to i implicitně) takový následek. Uvedené přichází v úvahu v případě, kdy došlo při opatřování důkazu k porušení práv chráněných ústavními předpisy, a to zejména pokud by provedení daného důkazu před soudem znamenalo prohloubení nebo další trvání zásahu do ústavně chráněných práv. 28 Na základě výše uvedených skutečností se tak lze domnívat, že nahrávka pořízená zaměstnavatelem prostřednictvím videokamery instalované v rozporu s podmínkami uvedenými výše v příspěvku zpravidla povede k zákazu jejího použití v rámci soudní- ho řízení, a to z důvodu zásahu do soukromí zaměstnance a jeho osobnosti chráněné ústavními předpisy. 29 Existují však i některé výjimky, kdy soud uznal za přípustný videozáznam pořízený zaměstnavatelem v rozporu s právními předpisy, a to za předpokladu, že jsou dodrženy základní zásady sledování a zájem zaměstnavatele zcela jasně převáží nad zájmem za- městnance. Jedním z příkladů je tzv. náhodný nález (německy Zufallsfund) judikovaný rozsudkem BAG ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. 2 AZR 848/15, ve kterém soud připustil použití nahrávky ze skryté videokamery, jež zaměstnavatel původně instaloval s cílem odhalit zaměstnance, u nichž měl podezření, že kradou z kas krabičky cigaret, nicméně díky záznamu zjistil podvod s penězi za vratné lahve spáchaný zcela jiným zaměst- nancem. V daném případě převážil zájem zaměstnavatele nad zájmem zaměstnanců a videozáznam byl tak proveden jako důkaz v rámci soudního sporu týkajícího se oprávněnosti výpovědi. Ke stejnému závěru dospěl BAG rovněž ve svém rozhodnutí ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 2 AZ395/15, ve kterém konstatoval, že nezískání souhlasu podnikové rady se zavedením technických prostředků ke sledování zaměstnanců na pracovišti nevede au- tomaticky k zákazu použití výsledků takového sledování v soudním řízení, pokud byly splněny základní zásady monitoringu. Zákonnost provedení navrženého důkazního prostředku v soudním řízení není soudem posuzována ex offo (to pouze za předpokladu jeho zjevné nepřípustnosti), nýbrž sama zúčastněná strana musí zákaz použití důkazního prostředku namítnout a rovněž i prokázat. Zaměstnanec tedy musí být v rámci soudního sporu aktivně činný a v případě nesouhlasu s použitím videonahrávky jako důkazu namítnout a předložit argumenty pro její odmítnutí z důvodu zásahu do jeho práva na soukromí a ochranu osobnosti.

28 Rozsudek BAG ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. 2 AZR 848/15. 29 Rozsudek BAG ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 2 AZR 797/11.

65