DŮKAZNÍ PROSTŘEDKY A JEJICH PŘÍPUSTNOST ZEJMÉNA SE ZAMĚŘENÍM NA KAMEROVÉ SLEDOVÁNÍ / Jakub Morávek (ed.)

 kamerové záznamy nebyly použity k ničemu jinému, než pro účely vyšetření ztráty zboží a přijetí příslušných disciplinárních opatření ze strany zaměstnava- tele (délka sledování po dobu 10 dnů nebyla přehnaná a se záznamem praco- vala pouze úzká skupina lidí ve vedení společnosti předtím, než byly ukázány zaměstnancům);  bezproblémové fungování společnosti nebylo ohroženo pouze podezřením z nesprávného chování jednoho zaměstnance, ale podezřením ze společného a soustavného jednání několika zaměstnanců, což na pracovišti vytvořilo cel- kovou atmosféru nedůvěry. V souvislosti s okolnostmi projednávaného případu, se zvláštním zřetelem na míru zásahu do soukromí žadatelů a na legitimní důvody odůvodňující zavedení kamerové- ho systému na pracovišti, Evropský soud pro lidská práva seznal, že příslušné pracovně- právní soudy (aniž by překročily prostor pro uvážení jim ze zákona přiznaný) se mohly domnívat, že zásah do soukromí žadatelů byl přiměřený. I přestože soud nemohl při- jmout tvrzení, že obecně nejmenší podezření ze zneužití nebo jakéhokoli jiného proti- právního jednání ze strany zaměstnanců může odůvodnit instalaci skrytého sledování prostřednictvím kamerového záznamu ze strany zaměstnavatele, existence důvodného podezření z tohoto závažného pochybení a rozsah zjištěných ztrát v tomto případě představuje závažný a legitimní důvod pro narušení soukromí zaměstnanců. To platí o to spíše v situaci, kdy bezproblémové fungování společnosti nebylo ohroženo pou- ze podezřením z nesprávného chování jednoho zaměstnance, ale spíše podezřením ze společného jednání několika zaměstnanců, protože vytvořilo obecnou atmosféru ne- důvěry na pracovišti. Evropský soud s ohledem na výše uvedené konečně dospěl k závěru, že vzhledem k významným zárukám poskytnutým španělským právním řádem, včetně opravných prostředků, které stěžovatelé nevyužili, a s ohledem na závažnost příčin, které vedli zaměstnavatele k instalaci kamerového systému, národní instituce při naplňování práv zakotvených v článku 8 EÚLP neselhaly. jak zohledňují vnitrostátní soudy, vnitro- státní orgány nesplnili své kladné povinnosti podle článku 8, a nepřekročily jim daný prostor pro uvážení. 4. Závěr Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci López Ribalda ukazuje na významný posun v přístupu Evropského soudu pro lidská práva, když rozvíjí a v ur- čitém smyslu překvapivě vymezuje svůj postoj vůči do té doby ustálené judikatu- ře a minulým precedentům ve věci Köpke v. Německo a Bărbulescu v. Rumunsko. Překvapivým je rovněž ve vnitrostátním kontextu, který podle příslušných národních ustanovení o ochraně soukromí vylučovalo neohlášené sledování zaměstnanců na pra- covišti. Španělská pravidla, která vyžadují, aby zaměstnavatel informoval pracovníky o přesném umístění kamery, jsou výslovně přijata za účelem ochrany osobních údajů.

73

Made with FlippingBook - professional solution for displaying marketing and sales documents online