DŮKAZNÍ PROSTŘEDKY A JEJICH PŘÍPUSTNOST ZEJMÉNA SE ZAMĚŘENÍM NA KAMEROVÉ SLEDOVÁNÍ / Jakub Morávek (ed.)

STANOVISKO ČESKÝCH SOUDŮ K PŘÍPUSTNOSTI DŮKAZNÍCH PROSTŘEDKŮ

Mgr. Bc. Jitka Kubešová 1

Úvod Na světě máme země – státy, které jsou založeny na angloamerickém či někdy nazývaném anglosaském právním systému, kdy právo je tvořené soudci skrze prece- denty. Naopak rovněž můžeme rozlišovat státy, kde bezpochyby panuje kontinentální typ právní kultury, jehož základním znakem je zákon jako prvotní právní pramen. Naše republika se zajisté řadí právě do této skupiny zemí. Přestože v České republi- ce panuje kontinentální systém práva, nelze popřít, že judikatura má v našem práv- ním řádu velký význam, který se projevuje v interpretační a aplikační praxi soudů ale i v normotvorné činnosti, kdy zákonodárce inspiruje ke změně nebo dotvoření právních předpisů. Velký význam judikatuře dávají i samotní účastníci, resp. nejčastěji jejich právní zástupci, kteří na judikaturu soudů upozorňují a dovolávají se rozhodnutí ve věci obdobným způsobem, jakým již bylo rozhodnuto v jiném případě, s odkazem na ustanovení § 13 občanského zákoníku. 2 Přestože tedy český právní řád není budo- ván na principu precedentů, je v něm uplatňován princip předvídatelnosti soudních rozhodnutí, který je v právní úpravě vyjádřen výše uvedeným zákonným ustanove- ním. K závaznosti judikatury Nejvyššího soudu (a potažmo i soudu Ústavního) pro soudy nižšího stupně se vyjádřil Nejvyšší soud například ve svém rozsudku ze dne 3. 12. 2009 sp. zn. 30 Cdo 2811/2007, kde uvedl, že „právní názory, které Nejvyšší soud zaujal v jiných“ „právních věcech nejsou ex lege právně závazné (aplikovatelné) na případy s obdobným skutkovým či právním základem, z nějž vzešel ten který judi- kát dovolacího soudu, nelze však současně ztrácet ze zřetele, že došlo-li v soudní roz- hodovací praxi při řešení určité materie k (judikaturnímu) ustálení právního názoru, je z povahy věci nezbytné, aby soudy nižších stupňů tento judikaturní posun ve své rozhodovací praxi reflektovaly“ 3 . Princip jistoty a legitimního očekávání určitého roz- hodnutí typově podobných případů z hlediska hmotného práva tedy nevylučuje, aby se právní názor na danou otázku vyvíjel, a soudy tak v průběhu času rozhodly odlišně. Nejvyšší soud ve výše citovaném rozsudku pouze upozorňuje na to, že nižší soudy by měli zohlednit případný vývoj v judikatuře. Ostatně vyjádření rozdílného právního 1 Interní doktorandka katedry pracovního práva a práva sociálního zabezpečení, Právnická fakulta Uni- verzity Karlovy. 2 Podle § 13 zákona č. 89/2012 Sb. může každý, kdo se domáhá právní ochrany, důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. 3 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2811/2007 (dostupné online: http:// www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/2617DC4E340A083CC1257A4E006ACA- 67?openDocument&Highlight=0; cit. 4. 1. 2020).

75

Made with FlippingBook - professional solution for displaying marketing and sales documents online