Morávek, J., Pichrt, J. (eds.) Pracovní právo a sociální ochrana v nejisté době

k jednomu subjektu, kdy za současné situace může být teoreticky považován za osobu konající samostatnou práci, z níž mu však plynou příjmy ze závislé činnosti. 4. Závěr Příspěvek se zaměřil na možné podobnosti mezi závislou prací, jak ji chápou pra covněprávní předpisy a mezi závislou činností, jak ji vymezuje oblast finančního práva. Judikaturou a odbornou literaturou stanovený kurz, že závislá činnost není totožným pojmem se závislou prací má sice své opodstatnění, ovšem nelze zároveň předstírat, že tyto pojmy spolu nemají společného vůbec nic. Znaky, které judikatura i Metodický pokyn stanoví jako stěžejní pro rozeznání závislé činnosti, jsou ve své podstatě totož né, jaké jsou stanoveny zákoníkem práce a návaznou pracovněprávní judikaturou pro závislou práci. Chystáme-li se poukázat na určité problémy současného vymezení závislé práce, mohli bychom vzít do úvahy také vymezení závislé činnosti a inspirovat se přístupem k ní. Dojdeme-li totiž k závěru, že je konána závislá práce, je téměř stoprocentní, že do jdeme také k závěru, že se jedná o závislou činnost. Využít znaků závislé činnosti i pro posuzování závislé práce by tudíž nezpůsobilo nepřístojný zásah do práv zaměstnanců či osob samostatně výdělečně činných, ale naopak by mohlo přispět ke sjednocení po užívaných pojmů a přístupů. Ostatně, právo má být pro své adresáty předvídatelné.

105