Morávek, J., Pichrt, J. (eds.) Pracovní právo a sociální ochrana v nejisté době

obce k bodu týkajícímu se výběru kandidátů) zašle zastupitelstvo obce předsedovi soudu za účelem získání jeho vyjádření. Teprve po obdržení stanoviska předsedy soudu a jeho prostudování je vhodné přistoupit k samotné volbě přísedících, tj. na dalším zasedání za stupitelstva obce. “ Jmenovaný dokument, zejména citovaný text, velmi dobře popisuje, jak by se mělo v celém procesu ustanovení přísedícího do funkce postupovat. Jedná se však pouze o základní vodítka, která by bylo vhodné dodržovat při volbě přísedících. Pominu-li splnění formálních požadavků, je v prvé řadě nutné o kandidátovi do funkce přísedícího zjistit, jaká je jeho pracovní historie, jakými zkušenostmi dispo nuje a co jej motivuje stát se přísedícím. Každý kandidát by tak měl doložit nejen zmí něný motivační dopis, ale rovněž profesní životopis s uvedením, jaké jsou jeho zájmy, v jakých právnických osobách působí, byť se zpravidla jedná o veřejně dohledatelná data, a tak podobně. Vzhledem k obsahu čl. I odst. 2 instrukce Ministra spravedlnosti č. 8/1994 SIS, o vedení evidence přísedících a o průkazkách přísedících, by bylo rov něž více než vhodné, aby kandidát na přísedícího sdělil (buď sám, nebo na výzvu obce, která by jej měla do funkce přísedícího zvolit, případně na výzvu předsedy soudu, u kterého by měl působit), o jaké oblasti justiční problematiky má zájem a jaká je jeho publikační činnost. Opomenout nelze (především v kontextu popsaného případu, kterému se věnoval Veřejný ochránce práv) ani chování kandidáta do funkce přísedícího a jeho vystupo vání na veřejnosti. K učinění si jistého obrázku o kandidátovi do funkce přísedícího je podle mého zcela legitimní a v souladu se s právními předpisy, bude-li každá taková osoba prověřena zejména na sociálních sítích. Jedná se totiž o prostor, ve kterém se lidé mnohdy projevují zcela otevřeně, neuvědomivše si, jaký okruh osob má k jejich veřejným fotografiím, komentářům, statusům a videím přístup. Využitelnost těchto „praktik“ v oblasti pracovního práva je velmi limitovaná 10 , nicméně v procesu ustano vení přísedícího do funkce přísedícího v nich nespatřuji žádný problém. Shromáždění dostatečného množství podkladů o kandidátovi do funkce příse dícího by mělo být předpokladem pro provedení osobního pohovoru s kandidátem do funkce přísedícího, který je zmíněn i v uvedeném stanovisku. Lze si jen těžko před stavit, že by do funkce přísedícího byla zvolena osoba, se kterou by si členové příslušné ho zastupitelstva nepohovořili. Vyloučit takový postup ale určitě nelze, protože právní předpisy nestanovují, že s kandidátem do funkce přísedícího je nutné provést osobní pohovor. Ani jmenované stanovisko bohužel nepřibližuje, co se může blíže skrývat pod zku šenostmi a morálními vlastnostmi, které dávají záruku, že přísedící bude svou funkci vykonávat řádně. Z textu § 60 odst. 3 zákona o soudech a soudcích lze vyvodit, že

10 Zejména s ohledem na § 12 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, a § 316 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce.

116