Morávek, J., Pichrt, J. (eds.) Pracovní právo a sociální ochrana v nejisté době

zace nesmí být zvýhodňována či upřednostňována před ostatními, a to ani z důvodu počtu jejích členů. Tato zásada je rovněž výslovně obsažena v článku 27 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, 6 dle něhož „[o] mezovat počet odborových organizací je nepří pustné, stejně jako zvýhodňovat některé z nich v podniku nebo v odvětví. “ Ačkoli pluralita odborových organizací může v praxi představovat překážky a v některých případech i ztěžovat uzavření kolektivních smluv, nelze dle názoru Ústavního soudu z ústavně právního hlediska použít princip majority či princip reprezentativnosti odborových organizací k řešení (či předcházení) potenciálních problémů a sporů. Z těchto důvodů tak Ústavní soud ve svém Nálezu zrušil výše uvedenou větu zakotvující přednost odbo rových organizací s největším počtem členů při kolektivním vyjednávání o kolektivní smlouvě. Další ustanovení, které bylo Nálezem pozměněno, bylo ustanovení týkající se pů sobení odborové organizace a rady zaměstnanců u jednoho zaměstnavatele. Zákoník práce ve znění účinném do 13. dubna 2008 explicitně upřednostňoval odborové or ganizace jako jediné „plnohodnotné“ zástupce zaměstnanců před jinými zástupci za městnanců. Uvedené se projevovalo v nemožnosti zaměstnanců zvolit si radu zaměst nanců či zástupce pro oblast BOZP, jestliže u zaměstnavatele již působila odborová organizace. 7 Uvedený princip se následně promítal do dalších ustanovení Zákoníku práce, a to například do zákazu zaměstnanců realizovat právo na informace a projed nání prostřednictvím rady zaměstnanců, pokud u zaměstnavatele byla činná odborová organizace 8 nebo do automatického zániku rady zaměstnanců a zástupce pro oblast BOZP v případě uzavření podnikové kolektivní smlouvy. 9 Ústavní soud svým Nálezem zrušil příslušné pasáže Zákoníku práce, které zakláda ly tuto nerovnost zástupců zaměstnanců v oblasti práva na informování a projednání a rovněž práva na příznivé pracovní podmínky (tedy v otázkách BOZP), a to z důvo du, že právní úprava zajišťující exkluzivitu odborových organizací v uvedených oblas tech omezuje ústavně zaručené právo zaměstnanců svobodně si zvolit orgán, jenž je bude v předmětných oblastech zastupovat. Taková právní úprava dle názoru Ústavního soudu nepřímo nutí zaměstnance zakládat odborové organizace bez ohledu na jejich skutečnou vůli. Výhradní právo odborových organizací uzavřít kolektivní smlouvu však zůstalo zachováno. 6 Usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky; ústavní zákon č. 2/1993 Sb. 7 Ustanovení § 281 odst. 1 Zákoníku práce ve znění účinném do 13. 04. 2008: „ Radu zaměstnanců a zá stupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je možné zvolit u zaměstnavatele, u něhož nepůsobí odborová organizace. “ 8 Ustanovení § 278 odst. 1 Zákoníku práce ve znění účinném do 13. 04. 2008: „ K zajištění práva na in formace a projednání si mohou zaměstnanci zaměstnavatele, u něhož nepůsobí odborová organizace, zvolit radu zaměstnanců, popřípadě zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podle § 281. “ 9 Ustanovení § 282 odst. 1 písm. c) Zákoníku práce ve znění účinném do 13. 04. 2008: „ Rada zaměst nanců a funkce zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaniká dnem uzavření podnikové kolektivní smlouvy. “

123