Morávek, J., Pichrt, J. (eds.) Pracovní právo a sociální ochrana v nejisté době

v němž zaměstnanec bydlí, zaměstnanec neobývá sám, příp. mu k němu (viz shora) nesvědčí žádné dispoziční oprávnění. Dohoda zakládající právo zaměstnavatele na vstup do obydlí, byť ve vymezených případech, jíž by se zaměstnanec de facto (byť částečně) vzdával práva na domovní svobodu a soukromí své a případně spolu žijících osob, by byla jisto jistě neplatná. Právní úprava vyžadující takové ujednání (jako například zde diskutovaný návrh změ ny ust. § 317 ZPr) jako podstatnou náležitost dohody o výkonu práce na dálku by byla v rozporu s Ústavním pořádkem České republiky (nejméně čl. 1, 4, 7, 10 a 12 Listiny Na nevhodnost formulace, dle níž je povinností zaměstnavatele „ zajistit, aby za městnanci … nebyl odepřen kontakt s ostatními zaměstnanci “, bylo poukazováno již v roce 2016, 13 kdy se „ právo na kamaráda “ prvně objevilo v tehdy Ministerstvem práce a sociálních věcí zpracované rozsáhlé novele zákoníku práce, která byla projednávána v Poslanecké sněmovně, a která spolu se skončením jejího tehdejšího funkčního obdo bí tzv. „ spadla pod stůl “. Problematika rizik spojených se sociální izolací, kterou otevírá používání moder ních technologií zejména při výkonu práce na dálku, není bez významu. Je třeba jí věnovat pozornost. Současně však nelze přehlížet, že zaměstnavatel s ohledem k povaze základního pracovněprávního vztahu má primární právo a povinnost přidělovat za městnanci práci odpovídající pracovní smlouvě v ujednaném rozsahu a v ujednaném místě. Zaměstnavateli nesvědčí právo zaměstnanci organizovat život mimo pracovní dobu a nepřísluší mu ukládat zaměstnanci pokyny ohledně bližší socializace s jinými zaměstnanci. Při tomto výchozím schématu není jasné, jak by měl zaměstnavatel navržené „ prá vo na kamaráda “ svědčící zaměstnanci pracujícímu mimo pracoviště realizovat, resp. v čem by měla spočívat předmětnému právu odpovídající povinnost zaměstnavatele. Jinak řečeno, takto explicitní formulace, zejména není-li k dispozici žádné vodítko, jak povinnost řádně naplnit, se zdá poněkud krkolomná. Problematice sociální izolace a s ní souvisejícím rizika by však neměla zapadnout. Po komplexní diskusi a úvahách zainteresované odborné veřejnosti (nikoli právnic ké) stavící na studiích a predikcích by měla být formulována doporučení a opatření, jimiž lze sociální izolaci a souvisejícím negativním efektům předejít, a následně by na jejich podkladě a při vydání ministerské metodiky dobré praxe měla být formulo vána obecná zákonná povinnost zaměstnavatele přijmout vhodná opatření k prevenci 13 Viz Morávek, J. O vhodnosti a nevhodnosti novelizace zákoníku práce in Gregorová (eds.) Pracovní právo 2016. Zákoník práce v novelizaci, důchodová reforma v akci. Acta Universitatis Brunensis, Iuri dica. vol 581, Masarykova univerzita, Brno, 2017, s. 20–54. základních práv a svobod). 3.1.4 Právo na kamaráda

18