Morávek, J., Pichrt, J. (eds.) Pracovní právo a sociální ochrana v nejisté době

Přese všechno primární a nejzásadnější výhrada k návrhu byla zmíněna hned úvo dem tohoto příspěvku. Je jí přístup k přípravě právních předpisů. Ten je úhelným kamenem všeho. Stávající přístup k přípravě pracovněprávní legislativy vede k dobrému výsledku spíše šťastnou náhodou. Oponování již fakticky hotových návrhů tak, jak je činěno například v tomto textu, v konečném důsledku vede jen k malému zlepšení konečné podoby zákona. Předkladatel (částečně pochopitelně) zpravidla totiž nemá přílišnou vůli to, co vytvořil, zásadněji měnit, neboť, ať již je výsledek jeho práce jakýkoli, vynaložil pro něj nemalé úsilí a (jak je obecně známo) změna již hotového je často náročnější než tvorba nového. Odborná veřejnost, byť jí jsou nedostatky návrhu zřejmé, se při takovém předpokladu často ani neobtěžuje výhrady formovat. Výsledkem toho všeho je, že ke změně nesmysl ných pravidel dojde až se značným odstupem, nebo (jelikož se následně zažijí) vůbec ne. Řešení stávající neutěšené situace je přitom prosté a ušetřilo by čas, prostředky, síly i nervy zpracovatelům, oponentům, odborné veřejnosti i aplikační praxi. Stačilo by při tvorbě návrhů vycházet z komplexních podkladových analýz, záměry konzultovat s širokou odbornou veřejností, stejně jako návrhy na základě těchto konzultací zpraco vané a až následně spustit standardní proces připomínkového řízení atd. V návaznosti na úvodní slovo lze uvedené vyjádřit také tak, že právní jistotě a úrov ni právního řádu neprospívá, sídlí-li legislativní odbor ústředního orgánu státní správy pod vedením Jamese T. Kirka v ulici Julese Verna. Cesta k dobré legislativě totiž ne může být dobrodružná. Právě naopak, v ideálním případě by svou rozvahou, úvahami a umírněností měla spíše nudit. Závěrem své přednášky na konferenci Pracovního práva a práva sociálního zabez pečení v Třešti v roce 2016 jsem řekl: „ Potřebujeme novelu zákoníku práce? Ano, ale jinou.“ Nezbývá než tato slova zopakovat.

26