Morávek, J., Pichrt, J. (eds.) Pracovní právo a sociální ochrana v nejisté době

Druhou podstatnou úpravou právní úpravy dohod o pracích konaných mimo pra covní poměr je rozšíření okruhu právní úpravy pracovního poměru na vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr, respektive zúžení okruhu výji mek, které pro dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr v tomto směru nyní platí. Dle dosavadní právní úpravy (§ 77 odst. 2 zákoníku práce) se právní úprava vý konu práce v pracovním poměru nepoužije pro dohody, pokud jde o převedení na ji nou práci a přeložení, dočasné přidělení, odstupné, pracovní dobu a dobu odpočinku (s výjimkou maximální délky směny v rozsahu 12 hodin), překážek v práci na straně zaměstnavatele, dovolené, skončení pracovního poměru, odměňování (s výjimkou mi nimální mzdy) a cestovních náhrad. Dle právní úpravy uvedené do souladu s požadav ky směrnice WLB by právní úprava pracovního poměru měla dopadat na právní vzta hy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr i pokud jde o pra covní dobu a dobu odpočinku, překážky na straně zaměstnance, dovolenou a v oblasti odměňování kromě minimální mzdy také ustanovení § 115 až § 118 zákoníku práce 19 . Pro účely určení dovolené se za týdenní pracovní dobu má považovat u zaměstnan ců pracujících na základě dohody o pracovní činnosti sjednaný týdenní rozsah práce a u zaměstnanců pracujících na základě dohody o provedení práce 10 hodin týdně (ustanovení § 77 odst. 3 zákoníku práce). Právní vztahy založené dohodami jsou dlouhodobě označovány jako vztahy pre kérní, zejména z důvodu širšího uplatnění smluvní volnosti a slabší ochrany postavení zaměstnance. 20 I z tohoto důvody Může tak vznikat otázka, nakolik je současná úprava dohod konaných mimo pracovní poměr vhodná. Někteří autoři (např. M. Štefko) pro to přínosnost legislativního rozlišení základních pracovněprávních vztahů na pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr shledávají pochybnou. 21 Z pohledu ochrany zaměstnance jako jedné ze základních zá sad pracovního práva lze zpochybnit především dohodu o pracovní činnosti, na jejímž základě může zaměstnanec konat de iure i de facto totožnou práci v totožném rozsahu jako zaměstnanec v pracovním poměru, přičemž jeho právní postavení je odlišné, a to v některých bodech dosti významně. Toto nerovné postavení zaměstnance v pracov ním poměru a ve vztahu založeném dohodu o pracovním poměru tedy nově navržená právní úprava vyvolaná směrnicí WLB do značné míry napravuje. Přese to lze nalézt i argumenty ve prospěch zachování těchto dohod, po kterých existuje nepochybně poptávka jak ze strany zaměstnavatelů, tak ze strany zaměstnan ců. Výhodné je zde posílení zásady smluvní volnosti. 22 Dohody tak umožňují sjednat 19 Jedná se o úpravu mzdy, náhradního volna nebo náhrady mzdy za práci ve svátek, mzdy za noční práci, mzdy a příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí a mzdy za práci v sobotu a neděli. 20 GALVAS, Milan a kol. Pracovní právo . 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2012, s. 589. 21 ŠTEFKO, Martin. Vymezení závislé a nelegální práce . Praha: Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 2013, s. 26. 22 „Zaměstnavateli je takto umožněno realizovat některé své doplňkové podnikatelské záměry nebo potřeby pro střednictvím volnějšího právního vztahu, u něhož lze na základě posíleného principu smluvní volnosti sjednat

53