Morávek, J., Pichrt, J. (eds.) Pracovní právo a sociální ochrana v nejisté době

dů (energie a další náklady na domácnost) v podobě paušální částky; což neomezuje právo zaměstnance požadovat náhradu jiných druhů prokázaných nákladů (např. po třebné připojení k internetu či technické zabezpečení). Návrh výslovně zakazuje zahrnutí těchto nákladů ve mzdě, platu nebo odměně z dohody. Zde je otázka, zda je to skutečně nezbytné, zejména u prací na dálku vyko návaných v částečném rozsahu (např. zaměstnanec pracuje 4 dny v kanceláři a 1 den z domova), kde jsou náklady na práci z domova zpravidla zcela zanedbatelné a dle mého názoru by mohly být zahrnuty ve mzdě obdobným způsobem jako práce přesčas. Tedy například pokud by rozsah práce na dálku byl nižší než určité procento úvazku nebo určitý počet hodin za rok, tyto náklady by mohly být zahrnuty ve mzdě, což by mohlo snížit administrativní náročnost zejména u malých zaměstnavatelů a u nahodilé práce z domova malého rozsahu. Výslovně je dále zakotveno právo zaměstnance pracujícího na dálku na kontakt s ostatními zaměstnanci (ustanovení § 317 odst. 8 zákoníku práce) a povinnost za městnavatele zabezpečit technické a programové vybavení pro výkon práce na dálku a související ochranu dat (ustanovení § 317 odst. 9 zákoníku práce). Na okraj je v této souvislosti potřeba zmínit, že možnost práce z jiného místa je samostatně upravena také v jiných zákonech. Dle ustanovení § 70a odst. 2 až 4 zákona o vysokých školách 27 má akademický pracovník vysoké školy povinnost být na pracovišti pouze v určených případech, zatímco jinou práci si může rozvrhovat a vykonávat ji na místě, které si sám určí. Náklady vzniklé v této souvislosti se dle zá kona o vysokých školách nepovažují za náklady vzniklé v souvislosti s výkonem závislé práce a není-li dohodnuto jinak, hradí je akademický pracovník. Obdobné platí pro pedagogické pracovníky dle ustanovení § 22a odst. 2 a 3 zákona o pedagogických pra covnících 28 . Obecnou úpravu práce na dálku tedy nelze u těchto zaměstnanců použít. Řešení otázky nákladů vzniklých při závislé práci v těchto situacích může vzbuzovat pochybnosti z pohledu základních zásad pracovněprávních vztahů (respektive definice závislé práce jako takové), na druhou stranu je otázka, zda by toto řešení nebylo možné (v určité míře) aplikovat i u jiných zaměstnanců, zejména v případě, kdy si zaměst nanec o tom, zda bude pracovat na pracovišti zaměstnavatele, nebo z domova, může rozhodnout sám. 4. Doporučení veřejného ochránce práv – rodičovství a ochrana v práci Problematika řešená směrnicemi WLB a TPWC se do značné míry překrývá s otázkami řešenými doporučením veřejného ochránce práv Rodičovství a diskrimi 27 Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů. 28 Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

57