Morávek, J., Pichrt, J. (eds.) Pracovní právo a sociální ochrana v nejisté době

stojí, že účelem přiměřeného opatření je, aby měla osoba se zdravotním postižením přístup k určitému zaměstnání, k výkonu pracovní činnosti nebo funkčnímu nebo ji nému postupu v zaměstnání, aby mohla využít pracovního poradenství nebo se zúčast nit jiného odborného vzdělání. Právní úprava tedy ukládá zaměstnavateli za účelem dodržení práva na rovné zacházení s osobami se zdravotním postižením povinnost uči nit konkrétní kroky například v podobě přizpůsobení pracovních podmínek, poskyt nutí odpovídajícího vybavení či úpravy pracoviště tak, aby měla osoba se zdravotním postižením nejen přístup k zaměstnání, nýbrž možnost jeho výkonu, přistup k dalšímu odbornému vzdělávání (zejména udržování, doplňování či zvyšování kvalifikace) a rov něž možnost postupu v zaměstnání na rovnoprávném základě s ostatními. Uvedená povinnost uložená zaměstnavateli antidiskriminačním zákonem je im plementací čl. 5 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se zavádí obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (dále jen směrnice 2000/78), ukládající zaměstnavateli povinnost poskytnout zdravotně postiženým oso bám přiměřené uspořádání. Účelem přiměřeného uspořádání ve smyslu této směrnice je zaručení dodržování zásady rovného zacházení s těmito osobami. Povinnost uložená zaměstnavateli v rámci přiměřeného uspořádání zahrnuje, pokud to konkrétní případ vyžaduje, přijetí vhodných opatření, která dané zdravotně postižené osobě umožní pří stup k zaměstnání, jeho výkon nebo postup v zaměstnání nebo absolvování odborného vzdělávání, pokud tato opatření neznamenají pro zaměstnavatele neúměrné břemeno. 7 Je třeba zdůraznit, že na rozdíl od české právní úpravy není odmítnutí či opomenutí ze strany zaměstnavatele přijmout přiměřené uspořádání pro zdravotně postižené osoby definováno jako forma nepřímé či jiné diskriminace z důvodu zdravotního postižení. 8 Bližší vysvětlení přiměřeného uspořádání pro zdravotně postižené osoby posky tuje odůvodnění směrnice 2000/78, podle kterého se má jednat o účinná a praktická opatření přizpůsobení pracoviště zdravotnímu postižení. Jako možný příklad přiměře ného opatření je výslovně uvedeno přizpůsobení pracovní doby. 9 Jedním ze způsobů poskytnutí přiměřeného uspořádání může být dle názoru Soudního dvora EU (dále jen SDEU) rovněž práce na částečný úvazek. Podle jeho výkladu „ vyžaduje zaměstnání na částečný úvazek individuálně dohodnutá opatření k zajištění rovného postavení, a tím i lepší účasti osob se zdravotním postižením na profesním životě. Rozhodující musí proto být, zda určité opatření může vést k tomu, že osoba se zdravotním postižením může získat určité zaměstnání nebo své zaměstnání dále vykonávat. Z tohoto hlediska je tedy v souladu se smyslem a účelem směrnice, aby zdravotně postižení pracovníci, kteří mohou alespoň 7 Břemeno není pro zaměstnavatele neúměrné, je-li dostatečně vyváženo opatřeními existujícími v rámci politiky dotyčného členského státu v oblasti zdravotního postižení. 8 Blíže srov. např. KOMENDOVÁ, J. Odmítnutí nebo opomenutí přijmout přiměřené uspořádání jako forma diskriminace na základě zdravotního postižení v zaměstnání. In ŠILHÁNKOVÁ, I. (ed.) Sborník ze semináře Vliv judikatury Soudního dvora Evropské unie na antidiskriminační práv o. Praha: Wolters Kluwer, 2016. str. 28–36. 9 Srov. bod 20 odůvodnění směrnice 2000/78.

66