Morávek, J., Pichrt, J. (eds.) Pracovní právo a sociální ochrana v nejisté době

Závěrem Závěrem tohoto příspěvku lze konstatovat, že snahy zákonodárce podpořit výkon práce v pracovním poměru se sjednanou kratší pracovní dobou je třeba hodnotit klad ně. Tato forma výkonu práce umožňuje zapojení na trhu práce osobám, které by se v řadě případů z důvodu náročnosti péče o děti nebo o jiné osoby, věku či zdravotního postižení, pracovního života nemohly účastnit vůbec. Problematické aspekty související s možným porušením práva na rovné zacházení se zaměstnanci s kratší pracovní dobou v současné době nevyplývají z právní úpravy, nýbrž z praxe, kdy zaměstnavatelé mohou k zaměstnancům se sjednanou kratší pracovní dobou přistupovat jako k zaměstnan cům „druhé kategorie“. S ohledem na skutečnost, že rovné zacházení se zaměstnanci a zákaz jejich diskriminace patří mezi základní zásady pracovněprávních vztahů, je třeba ke každému rozdílnému zacházení se zaměstnanci založeném na délce pracovní doby přistupovat restriktivně. Nerovné zacházení se zaměstnanci se sjednanou kratší pracovní dobou musí být v obecné rovině objektivně odůvodněné. S ohledem na sku piny zaměstnanců, kteří této formy výkonu práce využívají nejčastěji, je na ně třeba pohlížet rovněž v kontextu možného založení nepřímé diskriminace. Neodůvodněné rozdíly v zacházení se zaměstnanci se sjednanou kratší pracovní dobou by měly být za účelem dosažení rovnosti v pracovněprávních vztazích odstraněny.

73