Morávek, J., Pichrt, J. (eds.) Pracovní právo a sociální ochrana v nejisté době

že se včasné neoznámení týká jen některých cizinců a jen po krátkou dobu. 9 Naopak přísnější trest je odůvodněn v případě nesplnění oznamovací povinnosti u více cizinců. 10 Rozsah oznamovací povinnosti MPSV vykládá značně široce, judikatura však vý konnou příležitostně moc příležitostně mírní. Soudy zaujímají stanovisko, že ozna movací povinnost se netýká např. cizinců vyslaných k výkonu práce na území České republiky na základě smlouvy o dílo. 11 Zákon o zaměstnanosti ukládá informovat především o osobě cizince, 12 zaměstnava tele a o dni nástupu cizince, a to nejpozději v den nástupu cizince k výkonu práce. Dále jsou vyžadovány údaje týkající se délky pracovního poměru, četnosti zaměstnání na úze mí České republiky. Změnu těchto údajů je zaměstnavatel nebo právnická nebo fyzická osoba, která uzavřela smlouvu se zahraničním zaměstnavatelem, na jejímž základě byly tyto osoby vyslány na území ČR k plnění úkolů vyplývajících z této smlouvy, povinen nahlásit nejpozději do 10 kalendářních dnů ode dne, kdy změna nastala nebo kdy se o ní dozvěděl. Pokud se jedná o poslední den pro splnění oznamovací povinnosti, který je identifikován jako den nástupu cizince k výkonu práce, pak v kontrolní praxi kontrolo vané subjekty mají určitý prostor pro manipulaci s tímto dnem, pokud cizinec je ochoten se podílet na podpisu nové pracovní smlouvy s pozdějším dnem nástupu do práce. Pokud se jedná o oznámení identifikace cizince, došel Městský soud v Praze k závěru, že „ ověření totožnosti jakéhokoli uchazeče o zaměstnání prostřednictvím jím předloženého dokladu totožnosti nelze pokládat za mimořádný úkon nad rámec běžných, resp. zákonem vyžadovaných postupů, nýbrž jde o standardní postup, bez něhož se uzavírání pracovně právního poměru neobejde. “ 13 Zaměstnavatel je tak povinen totožnost cizince ověřovat a nese odpovědnost za neodhalení padělaných osobních dokladů cizince. Zaměstnavatel Úřad práce informuje obvykle způsobem, který je dohodnut s pří slušným kontaktním pracovištěm. Je však stále odpovědností zaměstnavatele informo vat Úřad práce včas. Zvolí-li pro splnění oznamovací povinnosti např. obyčejnou poštu a poštovní zásilka nedojde na příslušné územní pracoviště včas, lze zaměstnavatele po trestat za nesplnění jeho povinnosti. 14

9 Tak rozsudek Krajského soudu v Brně č.j . č. j. 62 Ad 17/2019-116, bod 52. 10 Srov. rozsudek Městského soudu v Praze č.j . č. j. 14 Ad 9/2018- 93, bod 3é. 11 Srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2011, čj. 9 Ca 237/2008- 47. 12 V rozsahu jméno, příjmení, místo narození, státní občanství. 13 Rozsudek Městského soudu v Praze č.j . č. j. 15 A 152/2019- 55, bod 62.

14 Srov. rozsudek Městského soudu v Praze č.j . č. j. 8 Ad 29/2016- 50, bod 34. Soud v této souvislosti zdůraznil: „ Vedle zaslání oznámení obyčejnou poštovní zásilkou se přitom žalobci nabízely další způsoby jeho doručení Úřadu práce, které buď samy o sobě poskytují jistotu, že oznámení bude skutečně doručeno (zaslání prostřednictví datové schránky), nebo umožňují alespoň zpětně ověřit, jestli doručeno bylo, na což následně může odesílatel zareagovat např. opakovaným odesláním oznámení (může se jednat např. o doporučenou poš tovní zásilku nebo doporučenou poštovní zásilku s dodejkou). “ Městský soud v Praze tak rozhodl přes právní názor, který Nejvyšší správní soud vyjádřil v rozsudcích ze dne 16. 6. 2009, č. j. 9 Afs 91/2008-62, a ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 Afs 108/2008-59.

76

Made with FlippingBook flipbook maker