Morávek, J., Pichrt, J. (eds.) Pracovní právo a sociální ochrana v nejisté době

ní třetizemců a cesta k získání zaměstnanecké karty pro agenturního zaměstnance je v nynější podobě již značně složitá, ne-li nemožná v případě zemí, kde jsou kapacity zastupitelských úřadů vyhrazeny výlučně pro účely programů ekonomické migrace, z nichž bývají agentury práce zcela vyloučeny. Zároveň i nadále platí nemožnost drži tele zaměstnanecké karty změnit zaměstnavatele nebo nastoupit na pracovní pozi ci, bude-li budoucím zaměstnavatelem agentura práce. 17 V tomto světle by tedy již skutečně mohlo dojít ke „zmrtvýchvstání“ poslední věty § 66 zákona o zaměstnanosti, který do dne 28. 7. 2017 stanovil, že agentura práce nemůže dočasně přidělit k výko nu práce u uživatele zaměstnance, kterému byla vydána zaměstnanecká karta, modrá karta, nebo kterému bylo vydáno povolení k zaměstnání. Ostatně podle našeho již dříve prezentovaného názoru 18 lze současnou právní úpravu (a to nikoli díky stavu úpravy v zákoně o zaměstnanosti nebo zákoníku práce) označit za důstojného nástup ce zrušené věty třetí § 66 zákona o zaměstnanosti, neboť znak flexibility agenturního zaměstnávání je u cizinců bez volného vstupu na trh práce do značné míry iluzorní. 4. Závěr Shrňme, že jak to už bývá, každá novelizace vedená šlechetnými úmysly skýtá ne jedno zákoutí, kam se zákonodárce při své činnosti zapomněl podívat. Jakkoliv vní máme navrženou novelu zákoníku práce veskrze pozitivně, obáváme se vzniku shora popsaných negativních jevů, které by mohly způsobit, že agenturní zaměstnávání se pro zaměstnance stane ještě více „prekérním“ než doposud. Na závěr však přiznejme, že jsme si vědomi skutečnosti, že v podmínkách České republiky není agenturní zaměstnávání natolik rozšířené, aby se o navrhovaných změnách v této oblasti vedla extenzivní diskuze ve společnosti. Navíc možné dopady Novely, které jsme nastínili výše, se mohou týkat jen hrstky zaměstnanců. Přesto však zastáváme názor, že každý zaměstnanec si zaslouží přiměřenou ochranu v pracovně právních vztazích, a proto by mělo být samozřejmé, že každému procesu přijímání právních předpisů a diskuzi na téma agenturního zaměstnávání bude věnován dostatek času a úsilí všech zainteresovaných stran.

17 § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců 18 Blíže viz PASTOREK, Š., PASTORKOVÁ, M. Úvahy nad agenturním zaměstnáváním cizinců ze tře tích zemí – výzvy doby současné i (post)covidové. In Pracovní právo 2021. Sociální právo v době (post) covidové. Praha: Univerzita Karlova, 2021 s. 71-83. ISBN 978-80-7630-016-3.

91