Morávek, J., Pichrt, J. (eds.) Pracovní právo a sociální ochrana v nejisté době

návání preferováni. Touto skupinou jsou cizinci ze třetích zemí, kteří nemají volný vstup na trh práce a pro výkon závislé práce potřebují příslušné oprávnění. Předně uveďme, že zaměstnanecká karta jakožto nejčastěji vydávané povolení k po bytu pro příchozí zaměstnance je vydávána s platností nejméně na 3 měsíce 14 , přičemž doba, na kterou je udělována koresponduje ve většině případů právě s délkou sjed naného pracovněprávního vztahu, jak plyne z § 42g odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Dodejme, že krátkodobé pracovní pobyty cizinců ze třetích zemí vyžadují ve většině případů vydání povolení k zaměstnání, jehož platnost se opět váže k době, na kterou by měl být pracovněprávní vztah sjednán 15 . Zákonná úprava i praxe vydávání zaměstnaneckých karet i povolení k zaměstnání je tedy nastavena tak, že se tato povolení vydávají na dobu trvání pracovněprávního vztahu, maximálně však na dobu 2 let. Prodlužování jejich platnosti pak má svá zákon ná specifika, mezi které se řadí i skutečnost, že daný cizinec stále pracuje na pracovním místě, ke kterému bylo vydáno příslušné povolení. Pokud by měl cizinec – držitel tzv. duální zaměstnanecké karty nebo povolení k zaměstnání – ukončit svůj pracovněprávní vztah a začít následně nový, případně by mělo dojít ke změně parametrů stávajícího pracovněprávního vztahu (ve smyslu místa výkonu práce, mzdy apod.), byla by zde povinnost zaměstnavatele nejdříve oznámit volné pracovní místo na příslušné krajské pobočce Úřadu práce, kdy by následně pro bíhal tzv. testu trhu práce. Až poté by bylo možno změnu zaměstnavatele či pracovní pozice realizovat vydáním příslušných povolení. 16 Pokud by se potvrdila naše domněnka o tom, že by se zaměstnavatelé snažili v ná vaznosti na Novelu uzavírat se svými zaměstnanci pracovněprávní vztahy na velmi krátké časové úseky, mohli by cizinci teoreticky získat reálně (nikoliv právně) výhod nější postavení než zaměstnanci, kteří jsou občany České republiky či některého ze členských států Evropské unie a cizinci s volným vstupem na trh práce. To proto, že by jejich pracovněprávní vztahy byly zřejmě (byť ne zcela dobrovolně) sjednávány na komparativně delší dobu, kdy se dá důvodně očekávat, že zaměstnavatelé a ani ci zinci samotní by neměli zájem podstupovat komplikovaný proces získání veřejnopráv ních oprávnění k pobytu a výkonu práce každé 3 měsíce, přičemž by nadto nebylo jis té, že jednotlivé pracovněprávní vztahy cizinců by na sebe mohly bez mezer navazovat. To by mohlo mít dále za následek, že agentury práce ztratí zájem o zaměstná vání cizinců bez volného vstupu na trh práce. Dodejme, že agenturní zaměstnává 14 Maximálně pak na 2 roky. 15 Viz § 92 odst. 2 a násl. zákona o zaměstnanosti. 16 Pro zjednodušení a přehlednost textu takto označujeme i proces oznámení změny zaměstnavatele drži tele duální zaměstnanecké karty zakotvený v § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců, který je přes svůj deklarovaný charakter stále do značné míry povolovacím procesem.

90