Morávek, J., Pichrt, J. (eds.) Pracovní právo a sociální ochrana v nejisté době

konce nejen za opomíjený, ale přímo za zapomenutý pojem. Toto označení je poměrně výstižné, úvah nad podobnostmi závislé práce a závislé činnosti mnoho nenajdeme. Zaměřujeme-li se na závislou činnost, jako první nám patrně vyvstane na mysli zákon o daních z příjmů. Dále s pojmem závislá činnost pracuje například také zákon o veřejném pojištění, zákon o důchodovém pojištění, zákon o nemocenském pojištění, antidiskriminační zákon a nalezneme jej i v zákoníku práce. Oproti závislé práci však pojem závislá činnost není žádným z právních předpisů definován ani není nijak blíže vymezen. Jedinou bližší specifikaci závislé činnosti nalezneme v ustanovení § 6 zákona o daních z příjmů, které zde upravuje zdanění příjmů ze závislé činnosti, ze které pova žuje mimo jiné plnění v podobě příjmu ze současného nebo dřívějšího pracovněprávního, služebního nebo členského poměru a obdobného poměru, v nichž poplatník při výkonu práce pro plátce příjmu je povinen dbát příkazů plátce . Povinnost dbát příkazů plátce je pak jediným znakem závislé činnosti, který lze vyčíst z výše uvedeného ustanovení. V případě závislé práce tudíž můžeme najít podobnost se závislou činností alespoň na základě tohoto jednoho znaku. Základní poučka sice stanoví, že pojem závislá čin nost není totožný s pojmem závislá práce ve smyslu zákoníku práce, 5 avšak domnívám se, že by bylo krátkozraké závislou činnost při rozhodování, zdali se jedná či nejedná o závislou práci, zcela pomíjet. Základní otázkou, kterou si můžeme položit, je, zdali existuje činnost, u níž na první pohled nebude zřejmé, jedná-li se o závislou práci ane bo o samostatnou činnost, a u které následně bude učiněn závěr, že se sice jedná o zá vislou práci podle pracovněprávních předpisů, avšak zároveň nebude uznána závislou činností dle předpisů daňových. A bez ohledu na možné odpovědi, zde nepochybně existuje možnost se uchopením závislé činnosti včetně jejího prokazování inspirovat ve vztahu k možným změnám koncepce závislé práce. 2.1 „Definiční znaky“ závislé činnosti Jak již bylo uvedeno výše, zatímco závislá práce má svou legální definici, závislá činnost není zákonem nijak blíže vymezena. Ze zákona o daních z příjmu lze vyčíst pouze dříve zmíněný požadavek na poplatníka, aby při výkonu práce dbal pokynů plátce příjmu. Ministerstvo financí dospělo k závěru, že posuzování závislé činnosti pouze podle zákonné povinnosti dbát příkazů plátce je nedostatečné, 6 jelikož není s to „postihnout všechny reálně možné případy“ . 21/2012, s. 741. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 10. 11. 2022]. 5 Viz například rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 5 Afs 22/2003; roz hodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. 2 Afs 62/2004, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2001, sp. zn. III. ÚS 410/01 nebo PELC, Vladimír. Daně z příjmů: zákon s poznám kami a judikaturou . 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 101. 6 36/2005 FZ. Pokyn č. D-285 k aplikaci § 6 odst. 1 a 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů a vymezení tzv. závislé činnosti, čj. 53/79983/2005-532.

99