SLP 07 (2014)

zinárodních instrumentů o lidských právech. Text čl. 75 Protokolu č. 1 se do značné míry obsahově kryje s ustanovením čl. 14 MPOPP z r. 1966. MHP i MPLP se aplikují za ozbrojeného konfliktu společně i na území nepřítele pokud zde okupační mocnost vykonává „efektivní kontrolu“. RLP v této souvislosti původně hovořila o efektivní ju- risdikci“(effective jurisdiction). 41 Kriteriem „efektivní kontroly“ pro aplikace MPLP se zabývaly např. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii v kauze „Prosecutor v. Rajič“ nebo ESLP v kauze „Bankovič v. Belgium and Others“. 42 Od r. 1968 dochází ke konvergenci MHP a MPLP i v rezolucích orgánů OSN. Na mezinárodní konferenci o lidských právech v Teheránu v r. 1968 byla přijata rezo- luce „Lidská práva za ozbrojeného konfliktu“, která byla později téhož roku zahrnuta i v rezoluci VS OSN. 43 Konference se poprvé po více než dvou dekádách od vzniku OSN dotkla problematiky vztahu jus in bello a lidských práv při ochraně osob dotče- ných válkou. Podle názoru prezidenta MVČK Jakoba Kellenbergera z toho důvodu, že dříve existovaly obavy, aby otevření toho problému neoslabilo ustanovení Charty OSN týkající se jus ad bellum . 44 Zvláštní otazníky z hlediska MHP i MPLP vyvolává tzv. válka proti terorismu a postavení osob označovaných za „teroristy“. Nejde jenom o bojovníky Talibánu v Afganistanu a „rebely“ v Libyi, Iráku nebo Sýrii, nýbrž i „separatisty“ na východní a jihovýchodní Ukrajině označované kyjevskou vládou přímo za „teroristy“. Zatímco základním rysem nebo principem MPLP je univerzální přístup k ochra- ně lidských práv, MHP směřuje k ochraně určitých skupin zahrnutých pod pojmem „oběti válek“. Rozdíly se projevují i v odpovědnosti za porušení norem MHP a poru- šení norem MPLP. Obě zmíněná odvětví mezinárodního práva se historicky rozvíjela samostatně. Po II. světové válce a vzniku OSN došlo k zásadnímu revolučnímu rozvoji mezinárodněprávní ochrany lidských práv a tím i k jedné ze zásadních proměn povahy mezinárodního práva. Ozbrojený konflikt vede i k porušování základních lidských práv. Cílem MHP je pak základní lidská práva s určitými omezeními v extrémních podmínkách ochránit. Proto jsou MHP a MPLP považovány za dvě odlišné oblasti mezinárodněprávní ochrany, z nichž každá má i svůj vlastní normativní vývoj. Nelze však popírat, že MPLP má rostoucí vliv na další vývoj MHP. Na druhé straně je však nespornou skutečností, že rychlý rozvoj MPLP byl i důsledkem, resp. reakcí na hrůzy druhé světové války. Úvahy o tom, že „oddělený vývoj neznamená“, že by tyto dva režimy mohly splynout v jeden útvar práva (one-body of law) nemají v současnosti 41 Concluding Observations of the HRC: Israel: 18/081998.CCPR/C/79/Add.93, para 10. 42 Prosecutor v. Rajić , ICTY, Case IT-95-12-T, 13 December1996; ECtHR, Bankovič and Other s, Appl. No. 52207/99, 12 December 2001, 123 ILR 94,110, para 62. 43 Res, XXUUUm by the International Conference on Human Rights, Tehran, 12 May 1968; UNGA Res. 2444/XXIII, 19. December 1968. 44 Kellenberg Jakob, Protection through complementarity of the law, Statement it 27th Annual Rouned Table on Current Problems of International Humanitarian Law, San Remo, Italy 4.-6. September 2003, http://www.icrc.org/eng/resources/z3temp/training%20tests/5rfggaz.htm.

218