SLP 07 (2014)

Důležitou otázkou je, zda může MTS ve vlastní rozhodovací praxi a interpretaci překročit mezinárodně uznávané standardy lidských práv. Otázka částečně souvisí s již výše popsanou možností poskytnout vyšší standard lidskoprávní ochrany než ten, který se v podobě minimálního společného jmenovatele konstituoval na mezinárodní úrovni. Nicméně tímto se naznačená problematika nevyčerpává. Jazykový výklad čl. 21 odst. 3 Římského statutu naznačuje, že aplikace a interpre- tace práva musí být v souladu s mezinárodně uznávanými lidskými právy. Rovněž se nabízí argument, dle kterého by měl MTS respektovat judikaturu specializovaných lidskoprávních orgánů, ač jí formálně vzato není vázán. 50 MTS by měl akceptovat meze této judikatury, neměl by se pouštět do soudního aktivismu vedoucího k jejímu překonání. Na druhé straně nelze očekávat, že Soud, jako zcela autonomní entita, při- stoupí k pouhému mechanickému přijímání vzorů předem podpořených lidskoprávní- mi orgány. Právě naopak, MTS bude zdůrazňovat jedinečnost vlastní pozice a specifika prostředí, ve kterém operuje, jako důvod pro případné odchýlení se od existujících standardů. 51 Dosavadní rozhodovací praxe MTS odhaluje, že Soud ve své činnosti vy- stupuje často jako klasický lidskoprávní soudní orgán. 52 Nevyhnutelným důsledkem této nové role může být interpretace a aplikace lidských práv odpovídající specifickým potřebám Soudu – lze hovořit o volné míře uvážení. 53 Ať už bude další vývoj v této ob- lasti jakýkoliv, platí, že dělicí linie mezi extenzivní interpretací na straně jedné a tvor- bou práva na straně druhé zůstane nejasná. V každém případě lze doporučit, aby Soud jakékoliv odchýlení se od existujícího lidskoprávního rámce odpovídajícím způsobem odůvodnil, aby se tak vyhnul opozici ze strany států poukazující na přisvojování si funkcí, které tvůrci Římského statutu Soudu nesvěřili. Konečně, třetí výzva souvisí s tendencí MTS distancovat se od porušování lidských práv, ke kterým dochází na vnitrostátní úrovni. Podle dosavadní judikatury považuje MTS za relevantní (tj. mající důsledek pro řízení před Soudem) pouze taková poru- šení lidských práv, která jsou výsledkem „společného jednání“ ( concerted action ) MTS (nejčastěji Úřadu prokurátora) a státu. Tento aspekt je obzvláště důležitý v případech zajištění přítomnosti podezřelých či obviněných osob. 54 Otázkou zůstává, nakolik je 50 Srovnej čl. 21 odst. 2 Statutu MTS. 51 Rozhodnutí o rodinných návštěvách, para. 32. Totéž platí i v případě Meziamerického soudu pro lidská práva. I přes to, že tento soud velmi často odkazuje na judikaturu ESLP, v situacích, kdy považuje za nutné zdůraznit regionální specifika, se od evropských vzorů bez dalšího odchyluje. Srovnej LIXINSKI, Lucas. Comparative International Human Rights Law: An Analysis of the Right to Private and Family Life across Human Rights “Jurisdictions”. In: Nordic Journal of Human Rights, 2014, vol. 32, no. 2, s. 99-117. 52 The Prosecutor v. Lubanga . ICC-01/04-01/06-tEN. Decision on the confirmation of charges. PTCH I, 29 January 2007, para. 79. Přípravný senát I zde rozpracoval test proporcionality. 53 Jak uvádí Medinaová , „obsah práv podléhá v důsledku odhalování nových možností jejich aplikace nutné- mu vývoji.“ MEDINA, C.: The Role of International Tribunals: Law Making or Creative Interpretation? In: Shelton, D., The Oxford Handbook of Human Rights Law . Oxford: OUP, 2013, s. 653. 54 Tendence přehlížet porušování lidských práv je nicméně patrná i v jiných oblastech. Srovnej The Prosecutor v. Katanga and Chui , op. cit. , para. 62.

235