56 / 68
Mám ráda klasické detektivky, vlastním
všechny od Dicka Francise. Zajímají mě
životopisy zajímavých osobností, ale také
literatura faktu nebo i teologická či
filozofická literatura.
Máte ráda svátky – Velikonoce a Vánoce? Raději
dárky dostáváte, nebo dáváte?
Mám ráda oboje, Velikonoce trošku víc. Vánoce
mají jedinečnou atmosféru a jsou moc příjemné,
jen se jim nedá upřít přívlastek hektické. Dárky,
nákupy, úklid, pečení… Snažím se mít vše
připravené nejpozději v polovině listopadu,
protože koncem roku jsem mívala (a teď znovu
mám) koncerty. I dárky většinou nakupuji
v průběhu podzimu. Starší syn, který žije
v Kanadě, říká: „Proč se každoročně stresujete
sháněním dárků? My prostě dáme peníze, ať si
každý koupí co chce.“ Po pravdě si neumím
představit vánoční stromeček, pod kterým by
bylo jen pár obálek, to by nebylo ono. Raději
trochu toho stresu.
Pokud poznámku o narozeninách nebudete brát
jako netaktní, pak jaký narozeninový dárek
(dnes, v den vydání magazínu, slaví dáma soulu
narozeniny, pozn. aut.) by vám udělal radost?
Narozeniny jsou přece velmi kontaktní, proto
připomínku jako netaktní nevnímám.
Narozeniny mám spojené především s oslavou,
tedy setkáním s rodinou a přáteli. Oslavy – to
je u nás doma velké a zásadní téma. Slavíme
všechno, každý svátek, narozeniny, všechny
důležité události. Sejdeme se u příjemného
menu, připijeme vínkem a je nám spolu dobře.
Samozřejmě mě vždy potěší dárky od vnuků,
kytky, cédéčka, knihy… Jsem velký zastánce
oslav. Milí čtenáři, slavit se má!
Ve váš návrat na koncertní pódia doufaly tisíce
vašich fanoušků. Nelitovala jste svého
rozhodnutí?
Před třemi lety jsem ohlásila konec kariéry,
protože jsem byla opravdu unavená. V té době
jsem současně vystupovala se třemi kapelami,
všechny chtěly koncertovat, což se ukázalo být
nesmírně náročné. Dostavil se syndrom
vyhoření. Řekla jsem si dost, je mi sedmdesát,
přerostlo mi to přes hlavu, končím. Tak jsem to
cítila. Chtěla jsem odpočívat, užívat si vnuků.
První rok byl skvělý, druhý taky, ale pak jsem
se jednoho zimního večera přistihla, jak si
říkám – touhle dobou bych už vyjížděla někam
na koncert. A došlo mi, že je to hloupost,
co jsem udělala, a že je čas své rozhodnutí
přehodnotit. A tak zase zpívám a moc si to
užívám. Reakce fanoušků jsou nepopsatelné,
nabité sály, úžasná atmosféra, ať vzpomenu
třeba Tábor, Prostějov, nebo všechna slovenská
vystoupení...
Jak posluchači přijali vaše nové CD Čas motýlů,
na němž jste spolupracovala s Jarkem
Nohavicou?
Naše přátelství s Jarkem se datuje někdy od
sedmdesátých let. Oba Ostraváci, muzikanti, ne-
mohli jsme se nepotkat. Jarek začal psát písňo-
vé texty s Jirkou Urbánkem, baskytaristou
skupiny, se kterou jsem koncertovala. Tím to
začalo. Jednou jsme jej pozvali jako hosta
na turné po západních Čechách a měl obrovský
úspěch. Tenkrát zpíval hodně Vladimíra Vysoc-
kého a Bulata Okudžavu, ruské písničkáře, kteří
byli v té době tak napůl zakázaní. Po tom úspěš-
ném turné se rozhodl dál vystupovat samostat-
ně, současně pro mě psal písně. Vloni jsem
od Supraphonu dostala nabídku na realizaci CD
právě s Nohavicovými texty. Společně jsme vy-
brali dvaadvacet písní, ze kterých vzniklo CD
Čas motýlů. Jarka to potěšilo a myslím, že
i moje a jeho fanoušky. Je to takový doklad
jedné docela výjimečné spolupráce.
Baví vás brouzdat různými žánry, nebo je to věcí
náhod?
Moc mě to bavilo, vždy to souviselo s určitou
životní etapou. Začínala jsem swingem
s big bandem v Ostravě, troufli jsme si třeba
na Glenna Millera. Potom jsem plynule
přešla k rockové hudbě, dál k soulu, od něj
k rockovější hudbě a zase šup k soulu… Začal
pro mě psát Jaroslav Wykrent (Lásko, Řeka
lásky, Střapatá nohatá, To nic, to jen tak atd.
pozn. aut.), a to mě chytlo. A objevili se další
autoři, třeba Jiří Zmožek (Ten vůz už jel, Zřejmě
letos nikde nejsou kytky, pozn. aut.), nebo moje
milovaná Jiřina Fikejzová (Řekni, kde ty kytky
jsou, Markétka, To mám tak ráda, pozn. aut.),
prostě krásné české písničky, díky kterým jsem
se ocitla mezi interprety populární hudby.
Ačkoliv označení populární hudba je velmi
relativní, zahrnuje celou škálu hudebních žánrů
a já se tou škálou s radostí prolínám.
Sledujete českou a zahraniční hudební tvorbu?
Bez toho muzikant nemůže existovat. Navštívili
jsme s mužem například koncert Paula Anky
a to byla pecka, lekce českému showbyznysu.
Na jevišti řádil tak, jako by těch jeho sedm
křížků neexistovalo. Z českých protagonistů
miluji kapelu Buty, nenechám si ujít žádný
jejich pražský koncert.
56 |
Tescoma magazín
rozhovor
Připravované
koncerty
Na oficiálních stránkách
Lady Soul najdete
připravované koncerty,
www.marierottrova.cz