56 / 68
sluha mé kolegyně, která je vedla ve sportov-
ním duchu, ale je pravda, že jsme měly
přirozenou autoritu. Takže to byla velká satis-
fakce. Taky jsem vždycky po hodinách snědla
dva talíře jídla.
V horách vytráví...
Vyhovovalo mi, že škola je umístěná v horách.
Jsem spíš ranní ptáče, ráno jsem vstala v šest
a každý den jsem si vyšla ven. Postupně výš
a výš, až jsem byla opravdu už hodně vysoko,
na patnáct minut jsem si sedla tam, kam jsem
vylezla, a srovnávala myšlenky. A to se mi líbi-
lo. Nikde nikdo nebyl, vycházelo slunce… Bavi-
lo by mě mít za barákem takový kopec, abych
si každý den mohla všechno urovnat v hlavě.
Byly to pro mě takové motivační chvilky.
Na čem teď vlastně pracujete?
Točím reklamu, natáčím dva seriály, zase začí-
ná Ordinace, křtím knížku Dalajlámova kočka
a chtěla jsem ještě odjet na chvíli do Liberce,
chodit po Jizerkách.
Vy jste byla v Liberci v prvním angažmá, stále
tam vystupujete, vazby přetrvávají?
Mám tam vlastně takovou svoji druhou rodinu
a taky je tam za barákem ten kopec. Takže
hned můžu vyběhnout nahoru. A hlavně je to
lesem, což je výhoda, protože Ladak je celý ka-
menný. Když jsme naopak jeli přes Kašmír,
byla to asi nejkrásnější příroda, jakou jsem kdy
viděla. Dokonce jsem tam zahlédla, jak se pa-
sou divocí koně. Bohužel jsou tam všude vojáci,
ale příroda je úžasná.
Ale hory dají zabrat. Vy jste díky jogínské prů-
pravě asi kondici řešit nemusela, že?
To ne, ale jako máma jsem vlastně neustále hlí-
dala, aby dceři nebylo špatně. Nebo když jsme
jeli právě přes Kašmír, tak to bylo hodně napí-
navé. Tři kilometry spád, dole napadané vraky,
prašná cesta, staré auto, osm pasažérů a řidič
muslim o ramadánu, který se ani nenapil. To
jsem měla strach. Užívala jsem si to, ale pořád
jsem to zároveň jistila svou energií, aby bylo
všechno v pořádku.
Říkala jste, že jste si v horách jídlo i přidávala.
Sama se zabýváte zdravou výživou. Jak vám
tedy chutnalo?
V Lehu bylo všechno. Výborné freše z limet,
melounů, cokoli, nač jste si vzpomněla včetně
evropské kuchyně. Ochutnala jsem i jejich ti-
betské taštičky momo. V Dillí jsem se bála, tak
jsem z hygienických důvodů zase zůstala raději
na suché rýži, sušenkách a banánech, naštěstí
jsem měla slivovici. A ve škole v té vesnici v ho-
rách bylo každý den to samé. Ráno placka nebo
toasty, vajíčka a džem, co neviděl ovoce. K obě-
du pak rýže, omáčka s čočkou nebo fazolemi,
salát a brambory. A zas – rýže, brambory. A to
bylo pořád. Samé sacharidy. Ale já měla takový
hlad, že jsem si dávala dvakrát. Kdybych takhle
jedla doma, děsně přiberu, ale tam nic.
Jak jste se vlastně dostala k racionální výživě?
Moje první láska, kluk, se kterým jsem chodila,
se zabýval cvičením a zdravou stravou. Navíc
se mu líbily fitnessky. Ne hubené modelky, ani
namakané kulturistky, ale fitnessky s vypraco-
vanou ženskou postavou. A já jsem si přála vy-
padat jako ony... A pak se můj jídelníček roz-
hodně změnil praktikováním jógy.
Takže jak se běžně stravujete?
No rýže a brambory... (smích). Občas kuskus.
Ale jím normálně. Když jsem sama, tak si dě-
lám lehká jídla, tuňáka se zeleninou, polévky
miluju. Nakoupím si zeleninu a pak z toho něco
uvařím. Naučila jsem se dýňovou polévku,
řepu, pórek. K tomu musím mít olivy, dobrý
olej, semínka včetně konopného, musím mít
sýr, parmazán, smetanu a sušená rajčata.
A z toho vždycky něco uklohním. Maso vařím
spíš manželovi, to taky umím. Sofinka miluje
řízek, muž smažený sýr. Dělám i omáčky,
umím třeba moc dobrou rajskou. A k snídani
miluju celozrnný rohlík a žervé. To mám skoro
každý den. Taky mi zachutnala pohanka,
té sním celý hrnec.
Pečete?
Hlavně chleba. Bez pekárny, normálně v trou-
bě, dávám tam rozmarýn, často olivy a je výteč-
ný. To jsem se inspirovala u Paula. A mám
na to od Tescomy moc prima podložku. Vlast-
ně ještě používám mixér a mamince jsem kou-
pila zabarvovací varnou konvici. Ale raději va-
řím, než peču. A vůbec nejraději cvičím.
Nenapadlo vás učit jógu i profesně?
Zatím nechci, i když mi to už jogín v Ladakhu
doporučoval. Kdybych učila, tak si to sama ne-
užiju a navíc bych tomu musela věnovat dvoj-
násobek času, což si v současné době nemůžu
dovolit. Ale uvidím. Moje povolání je nejisté,
jsem odkázaná na to, kdo mne osloví, takže ve-
56 |
Tescoma magazín
rozhovor
Na pivu jsem
vyrostla, ale
mnohem raději
si dám víno.
To miluju!
V létě si dám
bílé, v zimě
červené
a příjemné
je prosecco.